Ještě pět hodin po skončení sněmovních voleb byl Jiří Paroubek na vrcholu. Byl předsedou strany a volby vyhrál.

Dnes je z něho řadový poslanec, nemá vliv, nikdo se už neptá na jeho názor.

Společně s Mirkem Topolánkem spadl letos z největší výšky. Když dříve vyšel ve sněmovně ze sálu, okamžitě se k němu seběhli novináři, položili otázky, Paroubek se nadechl a s typickým "Tak podívejte, …" spustil salvu státotvorných myšlenek. Měl to rád. Nyní po sněmovním foyer prochází sem a tam – a nic.

Paroubek rezignoval ještě v den voleb, protože jeho nekompromisní, ublíženecký a útočný styl odrazoval všechny potenciální partnery. Nebo lépe řečeno: Byl vedením své strany k rezignaci donucen. Zůstal stejný, stále dští síru na všechny strany, ale z bezpečné vzdálenosti. Zbyly mu totiž už jen blog a webové noviny.

Mirek Topolánek

Vlastně mnoho nechybělo a Mirek Topolánek byl dnes premiérem. Stačilo jen v jedné důležité chvíli nejdříve myslet a teprve pak mluvit.

ODS se chtěla svého hrubozrnného předsedy zbavit dlouho, avšak jeho nepěkné výroky na adresu gayů a Židů padly až krátce před volbami. Od té chvíle si užívá prázdniny. Nyní se ho vláda snaží protlačit do čela Mezinárodní energetické agentury.

Miloslav Vlček

Byl třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi, obědval s americkým prezidentem, při volbě prezidenta, pravda, ztratil nervy a nebyl to právě charizmatický šéf sněmovny. Přesto se Miloslav Vlček ocitl v nejvyšší politické lize.

V dubnu rezignoval, HN zjistily, že lobboval za zneužitou státní dotaci. Dnes je bez práce. Musí ještě doplatit čtyři miliony z hypotéky.

Ivan Langer

Byl 14 let poslancem, čtyři roky ministrem a dlouho klíčovým mužem ODS. V květnu Ivan Langer doplatil na to, že se již čeští voliči naučili trestat politiky, kteří se příliš soustřeďují na zákulisní hry a příliš spolupracují s byznysem. Byl vykroužkován.

Langer se ale umí pohybovat i v té neviditelné šedé zóně obklopující politiky. Vede institut CEVRO, think-tank ODS, radí premiérovi Petru Nečasovi a udržuje si pověst muže, který umí mnoho zařídit.

Cyril Svoboda

Šéfa lidovců pohřbily květnové volby. A s ním i celou KDU-ČSL. Cyril Svoboda přišel o funkci předsedy strany, už podruhé, a o funkci poslance. A navíc odešel s nálepkou "hamižný Cyril". Kvůli snaze vysoudit na jedné katolické organizaci dům.

Dnes přežívá v řadové funkci na ministerstvu zahraničí, odkud nesmí být do června odvolán.

Tomáš Julínek

Díky němu se hradí už tři roky poplatky u doktora. Exministr zdravotnictví a nepřehlédnutelná postava ODS Tomáš Julínek letos na podzim nezvládl volby do Senátu. V Brně ho porazil v obou kolech kandidát ČSSD Jan Žaloudík. Julínek po dvanácti letech opustil horní komoru.

K lékařské profesi se nevrátil a žádnou práci podle svých slov zatím nesehnal.

Vladimír Špidla

Bývalý premiér a šéf ČSSD Vladimír Špidla to z českých politiků dotáhl ve světě asi nejdále. Šest let byl evropským komisařem. Letos se tento muž, známý dobrou pověstí a nepříliš vyvinutou schopností mluvit s jinými lidmi, pokusil do české politiky vrátit. Volby do Senátu ovšem prohrál.

Špidla měl velké plány. Chtěl využít zkušeností a pomoci například s důchodovou reformou. Avšak zbyla na něho poněkud nedůstojná funkce, v prosinci se stal poradcem šéfa Senátu Milana Štěcha.


Martin Barták

Ministrem byl pouhý rok, přesto je Martin Barták považován za skutečného vládce resortu v posledních téměř pěti letech, kdy tam byl náměstkem. Dnes ho vyšetřuje policie. Bývalý americký velvyslanec prohlásil, že Barták po něm chtěl úplatek.

Funkci náměstka na financích neopustil, je na neplacené dovolené. Jeho další politická kariéra je ale pohřbena.

Pavel Drobil

Podobně jako Barták ani Drobil ještě nemá za sebou politický pohřeb. Je pouze v jakémsi kómatu. Ministr životního prostředí rezignoval v prosinci, protože si jeden státní úředník tajně nahrál jeho nejbližšího poradce, když po něm chtěl, aby z již dosti drahé zakázky udělal ještě dražší, aby se pár desítek milionů nalilo do pokladny ODS.

Drobil zatím zůstal ve vedení ODS. S další kariérou se ale nepočítá.

Strana zelených

Jeden z největších letošních politických hrobů si vykopali zelení. V roce 2006 vzbudili obrovské naděje, dostali se do sněmovny a do vlády. Zelení to neunesli, rozhádali se, nedokázali se shodnout, jestli patří spíše doprava, nebo nalevo.

Letos ve volbách propadli a pohřbili i své naděje – Martina Bursíka, Kateřinu Jacques nebo Ondřeje Lišku.