EKONOM: Lékaři řeší dilema, kdo má ještě nárok na náročnou léčbu a kdo již ne

Lékař a vědecký pracovník ČVUT David Macků vyučuje na vysoké škole studenty oboru biomedicínský inženýr lékařskou etiku a říká, že nás v medicíně čekají dilemata, o nichž dnes ještě nikdo nepřemýšlí. Kdy například přijde čas doslova vypnout člověka s umělým srdcem?

Jak chápat pojem matematika milosrdenství?

Jde o klíč, podle něhož můžeme některé nemocné do léčebného programu přijmout a jiné odmítnout. Či komu dát drahou zdravotní péči a komu ji nedat. Když měl dříve někdo třeba selhání ledvin, umíral. S pokrokem medicíny lidé začali dlouhodobě přežívat, pokud byli zařazeni do léčebného programu. Byla vytvořena "life and death" kritéria pro zařazení do hemodialyzačního programu a bylo na rozhodnutí vedoucího hemodialyzačního centra, koho z nemocných do programu dát a koho nedat. Rozhodování to bylo nepochybně velmi těžké. Vezměte si, že volíte třeba mezi čerstvým absolventem vysoké školy a mladou ženou s malým dítětem. Ale posun medicíny už tahle dilemata mění.

Jinými slovy dostupnost péče se zvyšuje a dilemata nemusejí být tak závažná?

To ano, ale pořád existují různá omezení v tom, koho do nákladných léčebných programů zařadit. Dobře se to ilustruje na transplantacích, kde je řada odborných kritérií, respektive kontraindikací. Jde o to, aby byl orgán pro pacienta dlouhodobě přínosný a zároveň aby se prostředky veřejného zdravotního pojištění nevynakládaly zbytečně.

Kde je hranice toho, komu špičkovou péči či nový orgán dát a komu nedat?

Transplantace jsou výjimečné. Jde o orgány, které jsou mnohem vzácnější než peníze. Mechanické chlopně jsou uměle vyrobeny člověkem, můžete jich dát lidem tolik, na kolik jsou peníze. Ale srdce se nedá vyrobit. Je výjimečné v tom, že vždy, když někdo dostává nové srdce, někdo jiný zemřel. Opět existují omezení, komu tuto péči dát a komu nedat, jsou to absolutní a relativní kontraindikace. Ty absolutní kontraindikace pro transplantace jsou myslím definovány dobře. Je to třeba malignita, tedy onemocnění rakovinou nebo nějaká chronická infekce. Myslím, že nás čeká to, že takto přesně budou vyjádřena kritéria pro různé operace nebo drahé léky.

Že se člověk podívá do tabulky a řekne si, ach ne, na to nárok nemám?

Je třeba o tom mluvit, vysvětlovat lidem, že zacházíme s nějakým omezeným rozpočtem a musíme vědět, na co ho chceme dát. U transplantací srdce se dá omezení vysvětlit nedostatkem dárců. Jsou tam i relativní kontraindikace, jako je třeba věk. Ale víme, že i to se překračuje.

Jaká je podle lékařů cena lidského života?
Jaké jsou průměrné výdaje na jednoho pacienta?
Kdy je ekonomicky výhodnější zastavit léčbu?

VÍCE SE O TÉMATU, VČETNĚ POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU S DAVIDEM MACKŮ, DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 15. LISTOPADU.