Březnový verdikt Nejvyššího soudu, který zvrátil rozhodnutí vrchního soudu a poslal podnikatele Karla Baštu na šest let do vězení za to, že mysliveckou brokovnicí postřelil zloděje odjíždějící z jeho kovošrotu, obnovil v české společnosti diskusi, jak se bránit zlodějům.

Podle soudců už bylo fakticky po krádeži a škoda byla zanedbatelná, podnikatel tedy nebránil svůj majetek a jako zkušenému střelci mu muselo být jasné, že může někoho zabít. Navíc nebyl rozrušený tak, že by nevěděl, co dělá.

Středeční Hospodářské noviny popisují hned několik podobných případů a shrnují, co v českých podmínkách znamená nutnou obranu a jak je možné bránit se zlodějům.

Krádež musí trvat, není možné střílet po zloději, který již utíká, nebo se dokonce mstít několik dní po činu. Pokud zloděj hrozí zbraní, může se okrádaný člověk bránit tvrději, než kdyby byl zloděj neozbrojen.

Samostříly a další mechanismy, které mohou zranit, jsou možné. Ale zároveň je nutné zloděje před nimi varovat, třeba výraznými tabulkami. Není možné zranit nebo zabít zloděje, jenž ukradl pouze maličkost, například věc za pár tisíc.

Obrana musí být vždy přiměřená útoku. Obecně by například nemělo být možné střílet na neozbrojeného zloděje, ovšem záleží na mnoha okolnostech – soud by měl rozhodnout, jak se měla bránit například drobná žena proti mohutnému zloději, který ji doma překvapil.

Další podrobnosti a příběhy najdete ve středečním vydání Hospodářských novin.




Prodavač vzal na zloděje kladivo


 


Mladý lupič zažil překvapení, přepadený na něj vytáhl vlastní pistoli

 

 


Muž počkal, až lupič odejde, pak vyběhl na ulici a začal střílet