Výrobce letounu Aero Vodochody teď nabízí desítku kusů v Maďarsku. Ani jedna ze stran nechce jednání komentovat, šéfové zbrojovky ale slibují: vedeme jednání v pěti zemích, do Vánoc může být první obchod.
"Přeji si, abychom první obchod mohli oznámit již tento rok," říká Peter Ondro, odstupující prezident společnosti Aero.
Vysoká hra
Faktem je, že optimistických zpráv bylo za poslední desetiletí mnoho, ale bitevníky si zatím pořídila jen česká armáda.
Proč by se to letos mělo změnit. Důvodů je víc.
Dlouhá léta bylo vyjednávání o L-159 výsadou státu. Poslední rok se ale v prodeji vehementně angažují i noví vlastníci Aera z finanční skupiny Penta.
S prodejem jim navíc nově pomáhá také švédský Gripen, s nímž se Aero koncem května dohodlo na spolupráci.
Novou taktiku ale zvolilo i ministerstvo obrany. To s L-159 licituje při svém největším plánovaném obchodu: miliardovému nákupu dopravních letadel pro českou armádu.
Jako možní dodavatelé byly původně zmiňovány zejména západoevropské konsorcium EADS a italská Alenia. Vojákům by se víc líbil italský stroj - má lepší dolet i přepravní kapacitu.
Přesto se ministerstvo obrany začalo domlouvat s EADS. Důvod? Konsorcium nabídlo, že jeden dopravní letoun vymění za pět L-159. Ty by potom nejspíš obratem prodalo do Bolívie.
Konkurenční Alenia se ale nevzdává a oznámila, že také našla kupce a že i ona by část bitevníků vyměnila. Prozatím však Italové jasnou nabídku nepředložili.
Že se úsilí o prodej letounů L-159 stupňuje právě teď, není náhoda. Teprve před půl rokem byla k jednomístným bitevníkům vyrobena dvoumístní cvičná verze.
"Dvoumístní verze tvoří třetinu poptávky," vysvětluje Ondro.
Plusem pro zamýšlený obchod je i to, že Aero po dlouhé době vykázalo zisk a přestalo působit dojmem krachující fabriky, závislé právě na L-159.
Největším důvodem je ale čas. Nabízené letouny zastarávají, nehledě na šest milionů měsíčně, které stát platí Aeru za jejich údržbu a uskladnění.
Dokonce se již objevily úvahy, že nakonec nezbude nic jiného, než L-159 rozebrat a prodat na díly.
Problém Made in USA
Stárnutí letounů však není jediný problém. Dalším jsou finanční možnosti případných kupců. To je případ Indonésie, která ještě před několika měsíci vypadala jako slibný partner, ovšem kvůli poklesu dolaru se dostala do potíží.
Mnohdy je ve hře také politika. Například v roce 2003 se nadějně jevila Indie, se kterou Česko jednalo o prodeji šesti desítek letounů. Nakonec ale podle expertů rozhodl britský vliv, a tak Indové upřednostnili konkurenční Hawk.
Nebo začátkem loňského roku vydávalo ministerstvo obrany už za hotovou věc prodej L-159 do Nigérie. Potom se ovšem v africké zemi vyměnila vláda a nový kabinet označil české požadavky za přemrštěné.
Dalším problémem je to, že podzvukové bitevníky jsou zčásti sestaveny ze součástek amerických výrobců. Je to památka na roky, kdy Aero spoluvlastnil Boeing.
Pro každý export je tak nejdříve nutné získat souhlas Američanů, což odrazuje případné africké či jihoamerické zájemce, kteří nemají s USA ideální vztahy.
Padesátimiliardový nákup 72 bitevníků L-159, z nichž nyní létá jen třetina, je považován za vůbec nejhorší obchod české armády.
Důvodem zakázky byla v roce 1997 snaha zachránit někdejší chloubu socialistického zbrojního průmyslu Aero Vodochody.
