Topolánek: V něčem je na tom ODS teď hůř, než za "Sarajeva"

Občanské demokraty čeká o víkendu kongres. Není volební, ale předseda Mirek Topolánek na něm bude muset před nespokojenými členy hájit právo vést stranu dál. Ještě nedávno uvažoval, že s politikou skončí. Teď chce ale prosadit nový dlouhodobý program, jenž má znovu nalákat voliče, které v mezičase přebrala strana TOP 09.

HN: Máte vůbec chuť vést dál ODS?
Po zrušení předčasných voleb jsem čtrnáct dní ležel na zádech a propadl frustraci a deziluzi. Potřeboval jsem si ujasnit, jestli mám ještě sílu a odvahu. Teď je na ODS, jestli chce kráčet složitější, nicméně dlouhodobě udržitelnou cestou, nebo tou jednodušší. Ta ale vede k tomu, že se ODS vrátí na 25 procent a přestane být pro spoustu středopravicových voličů volitelná.

HN: Přemýšlel jste tedy, že toho necháte?
Velmi silně. Zejména po rozhodnutí americké administrativy nevybudovat tady radar a po pádu vlády během evropského předsednictví. To byly chvíle, kdy jsem si musel klást otázku, jestli se po těchhle provazech v ringu ještě vydrápu a řeknu: tak jsem zase na nohou a jdu do toho. Kdo si ale tohle po takových věcech neřekne, je blázen.

HN: Zhruba v té době jste se vzdal mandátu ve sněmovně. Nebyla to chyba? Všichni vám to vyčítají.
To mi vyčítají hlavně lidé, kteří nejsou moji příznivci. Ti, kteří stojí při mně, si připadají trochu jako sirotci husitského období. Moje rozhodnutí ale bylo naprosto pragmatické. Ničeho nelituju. Jsem už takový - nikdy ničeho nelituju.

Füle je prohra. Ale snesitelnější než jiné

HN: Nominaci Štefana Füleho na post českého eurokomisaře vnímám jako prohru ODS. Co vy?
Ano, je to prohra. Já jsem nikdy neříkal, že není. V poslední době - s tou silou, kterou máme - se rozhodujeme mezi malou a velkou prohrou. Füle je neutrální člověk, který má sice blíž k ČSSD, nicméně podporoval umístění radaru v Česku. Hra, že je bývalý komunista a studoval MGIMO, je sice mediálně zajímavá, ale ostatní alternativy nebyly lepší. Tato prohra je snesitelnější než jiné.

HN: V jaké kondici je teď vlastně ODS?
Jsme na rozcestí. Buď se staneme stranou, která spíše půjde po moci než po tom, abychom vládli a realizovali svůj program, anebo půjdeme druhou, podstatně složitější cestou, která sice může vést zkraje k prohraným volbám, ale dlouhodobě straně nechá integritu a zachová jí kontinuitu ideologie. Tohle si teď musíme tvrdě vyříkat.

HN: Ve vnitrostranických diskusích se objevuje názor, že ODS je v tak špatném stavu jako před sarajevským atentátem v roce 1997. Souhlasíte?
V lecčems je na tom ODS ještě hůř, v něčem pak líp. Zkušenost s rokem 1997 ale vede speciálně starší členy k obezřetnosti. Oni už to jednou zažili. Vědí, jak účelová byla argumentace tehdy a poznají, že je účelová i teď.

HN: V čem je na tom ODS hůř?
Ve všech stranách na světe se uzavírají hlasovací aliance a získávají se noví členové. Nicméně rozměr, jakého nabylo loni nakupování černých duší, je takový, že otevřeně hovořím o privatizaci ODS zespodu. O privatizaci, která hrozí paralyzovat celou stranu. Není možné, aby malé sdružení za odpoledne přijalo 350 členů.

HN: Co s tím budete dělat?
Neexistuje jednoduchá cesta, jak tomu zabránit. V Praze mají kvóty, jiní zas chtějí, aby regiony posílaly své zástupce podle počtu voličů, které získaly v posledních volbách. Tak to funguje třeba v Americe. Já jsem pro cokoliv, co změní praxi a umožní lidem, aby hlasovali vnitřně svobodně.

Musíme zalepit díru na pravoboku