Šrotovné zřejmě v Česku nebude, ČSSD od něj couvá

Ondřej Schneider, Georgetown University

Zkusme si představit alternativní program, třeba „židlovné\". Průměrné stáří židlí v soukromém i veřejném sektoru je v Česku vysoké, řada židlí ve školách pamatuje rozvinutý socialismus a je to na nich poznat. V úřadech se často sedí na židlích, které přímo škodí lidskému zdraví, vedou k poškození páteře a tedy vyšší nemocnosti a nákladům naléčení chronických potíží.

Výrobci židlí navíc zaměstnávají tisíce lidí, jejich produkce je propojena s textilním a gumárenským průmyslem i s výrobu ušlechtilé oceli, na produkci židlí závisí prosperita dřevařských podniků. „Židlovné\" by tedy mohlo dotovat nákup nových židlí dotací ve výši 500 Kč. Za 2,5 miliardy bychom podpořili nákup 5 milionů židlí, to už by bylo přece něco - vyšlo by na školy, policisty, domácí ušáky i na barové židličky.

Že je to nesmysl? A proč? Šlo by o „spravedlivější\" dotaci než je šrotovné, protože by na ni dosáhl prakticky každý, ne jen ten, kdo má k dispozici čtvrt milionu a více na auto.

VÍCE

David Marek, hlavní ekonom Patria Finance

Jak na krizi? Odvézt auto do šrotu! Dělají to všichni kolem, proč bychom to také neudělali? Automobilky a jejich subdodavatelé se podílí na českém HDP zhruba deseti procenty.

To sice není málo, ale co ostatní? Kdybychom zavedli šrotovné, pomohli bychom desetině ekonomiky, zbytku bychom ale ublížili. Koupí-li si lidé díky šrotovnému auto, nebudou si moci dovolit třeba novou televizi. Ty se také vyrábí v Čechách, jen jejich lobby není tak hlasitá. Že je argumentem ekologie? Není. Jsou efektivnější řešení negativních externalit.

VÍCE

Jan Macháček, komentátor Respektu

Když prezident Klaus vetoval tzv. šrotovné doprovodil to vysvětlením, na kterém zaujme, že „český daňový poplatník by mohl využít šrotovného na nákup vozidel vyrobených mimo ČR\".

To je zajímavé. Když naopak český automobilový průmysl (takže například i státní rozpočet) využíval šrotovného v jiných zemích, nikomu to nevadilo, přitom to viděno touto perspektivou bylo stejně zločinné. A tak je to v Česku skoro se vším. Děláme většinou jen to, co je jakoby výhodné pro nás.

VÍCE

Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny

Šrotovné je jedním z nejčastěji skloňovaných receptů na krizi. Řada evropských zemí ho již zavedla a nutno říct, že přináší ovoce. Do poloprázdných autosalónů se vracejí zákazníci a krize nekrize, opět nakupují. Proč by tedy nemělo být šrotovné vhodným nástrojem i v Česku?

V našich podmínkách nedává smysl sledovat jakékoliv recepty směřující k podpoře domácí poptávky. Nejsme země s velkým domácím trhem jako Německo a vždy, ať se nám to líbí nebo ne, budeme závislí na vývozu ven. V době globální krize má proto smysl podporovat přímo a transparentně konkurenceschopnost domácích podniků - zaměstnavatelů tak, aby byly schopné poprat se o šrotovné a jiné poptávkové stimuly v zahraničí.

VÍCE

Petr Mach, ekonom

Nejprve zdůrazněme, že podobná dotace ekonomice ani v nejmenším nepomáhá. Pomáhá jen vybraným osobám na úkor všech ostatních. S růstem HDP nepohne vzhůru ani o milimetr.

Je samozřejmě vítanou pomocí spadlou do klína těm, kdo zrovna chtějí koupit nové auto a zbavit se starého. Je vítanou pomocí akcionářům a zaměstnancům automobilek a šrotovnám, kterým stoupnou tržby. Jejich výhoda ale bude přesně ve stejné výši zaplacena všemi ostatními. Každý, kdo si nové auto nekoupí, bude platit kus daní právě na tuto dotaci.

VÍCE