Jan Kalvoda: Muž, který politikům zrušil volby

Není o něm moc slyšet, drží se zpátky a prý ani nepoužívá mobil. Ale když už se kolem něj něco děje, stojí to za to. Jednou se bije za to, aby Česko muselo zaplatit pochybnému podnikateli devět miliard. Jindy zase s přehledem zruší volby.

Advokát Jan Kalvoda letos zasáhl do dění v zemi víc, než když před dvanácti lety opouštěl rozjetou politickou kariéru. Zatímco tehdy odcházel jako usvědčený "lžidoktor", na podzim roku 2009 si řekl o zápis do učebnic českého práva. Pomohl totiž k průlomovému rozhodnutí, že si politici už nikdy nesmějí ohýbat ústavu, jak se jim zrovna zlíbí.

Ale vážně to udělal jen z lásky k ústavě? A jakou roli v tom ve skutečnosti hrál starý vysmívaný poslanec, kterého zastupoval?

Kdo? Kalvoda? Neznám

Když se - jako už poněkolikáté během posledních dvou let - objevil v létě na scéně poslanec-přeběhlík Miloš Melčák, nebral ho už skoro nikdo vážně. 

Všechno přece bylo už domluveno od doby, kdy padla Topolánkova vláda: úřednický premiér Fischer dovládne do podzimu, a pak budou předčasné volby. A že si nějaký Melčák stěžuje, že podle ústavy má být volební období čtyřleté?

Melčákovu stížnost ústavním soudcům sepsal právě Kalvoda, také on zpočátku zesměšňovaný. Šéf ČSSD Jiří Paroubek tehdy v klidu dál prohlašuje, že volby budou a on podle svých oblíbených průzkumů vyhraje a bude předsedou vlády. Mirek Topolánek zase typicky "mile" na advokátovu adresu utrousí: "Kdo je Jan Kalvoda? Neznám."

Za pár dní už bylo jasné, že Kalvoda je člověk, který přiměl ústavní soudce k nebývalému kroku: začátkem září zastavili přípravy na předčasné volby, dokud nerozhodnou, jestli se konají podle ústavy. Politici samozřejmě hned začali křičet, že to je krize ústavy a že bude potřeba se podívat na příliš velké pravomoci ústavních soudců.

"Ve středu jsem se procházel Prahou a marně jsem hledal zničené tváře, které by alespoň trochu připomínaly neštěstí politiků," utahoval si z šéfů stran (ale i z novinářů a jejich titulků) ombudsman Otakar Motejl.

Devět dní nato je všechno jinak. Kalvodu už nikdo nenazývá "Human Doktorovič Kalvoděnko" (Topolánkův humor). Muž s postavou obránce anglické ragbyové reprezentace u soudu v Brně přesvědčivě snáší jeden argument za druhým, proč se mají volby zrušit.

Nechte ústavu na pokoji

Význam toho, co se 10. září u Ústavního soudu stalo, je obrovský. Už nikdy nebudou smět politici měnit ústavu jednorázovým zákonem, když se nedokážou shodnout, jak dál. Právě tak to udělali na jaře, kdy si rovnou odhlasovali říjnové předčasné volby.

Přestože podle soudců měli správně zkoušet sestavit nový kabinet. Třikrát - a teprve, kdyby žádný pokus nevyšel, rozpustit poslance a "rozdat znovu karty", jak říká klišé politického jazyka.

A protože se o to ani nepokusili, zaútočili na samou podstatu demokracie. Když se totiž hladce dohodli na nových volbách, příště by mohli podle soudců změnit ústavu a zrušit některé svobody, omezit pravomoci prezidenta nebo zabavovat majetek nepohodlným lidem. A takhle se rodí totalita, varovali soudci, tak se dostal k moci nacismus.

A když bylo jasné, že se volby odehrají až na jaře, Kalvoda se zase stáhl. Ale už brzy se znovu může ocitnout na scéně. Zastupuje totiž podnikatele s krevní plazmou Josefa Šťávu, který se v arbitráži s Českem soudí o zmařené obchody.

Loni v srpnu první kolo rozhodlo, že stát musí Šťávovi a jeho firmě Diag Human zaplatit devět miliard kvůli nelichotivému dopisu, který o Diag Human odešel začátkem 90. let z ministerstva zdravotnictví a kvůli němuž pak firma údajně přišla o lukrativní obchody.

Kdo za tím vlastně stojí?

Spojení Kalvody a Melčáka, léta neviditelného poslance ČSSD, který zničehonic zjistil, že chce hlasovat s koaličním kabinetem, ale od začátku vyvolávalo otázku, kdo za tím vším ve skutečnosti stojí. Sám Kalvoda, který Melčáka využil jen jako pošťáka (advokát sám by stížnost podat nemohl, poslanec ano)? Místopředseda senátu Petr Pithart, velký kritik jednorázových zásahů do ústavy?

A ještě jedna, možná trochu "ufoidní" teorie: Nebyli to sami soudci, kteří chtěli politiky už jednou provždy umravnit? "Je to moje iniciativa," trval na svém Melčák. "Pan Melčák mě oslovil sám," opakoval Kalvoda.

Možná to tedy vážně byla jen služba odvážnému přeběhlíkovi a boj za čistotu ústavy. A nebo také něco úplně jiného. Třeba to řekne, až se zase příště náhle objeví.