Jiří Rusnok se stal jedním z desítky expertů, kteří mají pro ministra financí Eduarda Janotu a ministra práce Petra Šimerku do května najít nejlepší řešení pro penzijní reformu.
Skupina odborníků by měla vypracovat několik návrhů změny důchodového systému, které poté předloží politikům. Připravíme maximálně tři varianty, slibuje Rusnok.
Po prvním setkání expertní skupiny je jasné jen to, že nulová varianta, tedy nic nedělat, nezvítězí. "Kdyby se nic nedělo, pak by dnešní průměrný občan měl za pár let důchod pod životním minimem," říká Rusnok.
Krize nekrize, reforma penzí zůstává v nedohlednu - čtěte ZDE
Klub stoletých Čechů se rozrůstá - čtěte ZDE
Expertní komise se znovu pustila do důchodové reformy - čtěte ZDE
HN: Stanovili jste si nějaké cíle?
Zaktualizujeme analýzy, které před pěti lety připravila Bezděkova komise. Klíčové bude zjistit, co by se stalo, kdybychom se současným penzijním systémem nehýbali. A připravíme jiné varianty.
HN: Co by se stalo, kdyby se nic neměnilo?
To teprve spočítáme. Ale je jasné, že životní úroveň lidí při odchodu do důchodu by se stále zhoršovala, pokud by si nespořili sami. Průměrnému občanovi dnes klesne čistý příjem při odchodu do důchodu na méně než polovinu. Ale v budoucnu by se to číslo mohlo dostat třeba ke třiceti procentům a níž. Podle dnešních kritérií by pak měl průměrný občan důchod pod životním minimem. A s tím by nevyžil. Takže je jasné, že něco se udělat musí.
HN: Jaké kroky jsou nevyhnutelné?
Musí se přizpůsobovat věk odchodu do důchodu prodlužující se délce života. Záhy se ukáže, že dosavadní tempo bude neudržitelné. A musí se přehodnotit financování důchodového systému. Dnes je financován jen z pojistného, tedy z nějaké důchodové daně. Varianta jejího zvýšení je podle mě neúnosná. Nezbude než oficiálně říct, že se bude muset systém dotovat z jiného příjmu rozpočtu. Pak je nutno zmírnit mezigenerační nespravedlnost, která nutně nastane pro dnešní třicátníky. Tahle generace bude platit stejné pojistné jako ta předcházející, ale je jasné, že dostane mnohem nižší důchod než generace předchozí.
HN: Jak se nespravedlnost zmírní?
Těch možností je několik. Počítá se i s variantou opt-outu.
HN: Kolik variant návrhů reformy byste chtěli vytvořit?
Předpokládám, že ne víc než tři.
HN: Bude vůbec některá z nich kromě té nulové politicky průchodná?
Těžko říct. Nakonec si myslím, že nějaké řešení najdeme. Chceme dělat osvětu, oddémonizovat penzijní reformu. To je taky úkol nás všech.
HN: Kromě toho, že uděláte nějakou analýzu dopadů, budete dávat i doporučení na jednu z nich?
Pokusíme se o to. Uvidíme, jak se shodneme. Ale ať vymyslíme sebelepší systém, jeho úspěch bude záviset na ekonomické aktivitě lidí. Při reformě penzijního systému musíme vzít v úvahu, že potřebujeme co nejvíc práceschopného zaměstnaného obyvatelstva a fungující trh práce. Pokud budeme mít skvělý systém a zaměstnanost na úrovni Itálie, bude to vždycky problém.
