Po ukončení studia práv na Univerzitě Karlově v Praze (1955) vykonával advokátní praxi v Banské Bystrici, od roku 1958 byl advokátem v Kladně, později v Praze. V letech 1966 - 1968 současně pracoval jako vědecký pracovník Právnického ústavu ministerstva spravedlnosti. Od září 1968 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu v Praze. V dubnu 1970 z Nejvyššího soudu odešel a vykonával advokátní praxi. Mimo jiné obhajoval v politických trestních procesech řadu disidentů. Od 23. 1. 1990 do 31. 12. 1992 byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR, od 25. 2. 1993 do 8. 8. 1998 předsedou Nejvyššího soudu. Od srpna 1998 do 16. října 2000 byl ministrem spravedlnosti. Ombudsmanem byl poprvé zvolen 18. 12. 2000, podruhé 19. 12. 2006
V neděli odpoledne zemřel ve fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Bylo mu 77 let. Podle oznámení rodiny a Kanceláře veřejného ochránce práv skonal náhle po krátké nemoci.
Motejl byl do funkce ombudsmana poprvé zvolen po zřízení funkce před deseti lety, znovu potom v roce 2006. V dobách před rokem 1989 vystupoval jako obránce lidí stíhaných komunistickým režimem.
"Je to pro český veřejný život veliká ztráta, že odešel člověk, který byl známý obhájce disidentů. Sám jsem se mohl těšit jeho významné pomoci v roce 1989 a od té doby jsme spolu měli velmi blízký vztah," uvedl bývalý disident Alexandr Vondra, kterého Motejl obhajoval na konci 80. let za jeho účast v Palachově týdnu a spoluautorství petice Několik vět.
"Byl můj advokát a byl mou oporou od právní pomoci, až po to, že mi nosil do kriminálu cigarety. Což nevím, jestli advokát smí nebo nesmí, ale pro mě to bylo důležité," dodal Vondra.
I další osobnosti veřejného života reagovaly na zprávu o úmrtí emotivně. "Václava Havla smrt Otakara Motejla velice zasáhla. Považoval ho vždy za statečného muže, který neuhýbal a celý život sloužil spravedlnosti," sdělila ČTK asistentka bývalého prezidenta Sabina Tančevová.
Respektoval ho Klaus i nevládní organizace
V průzkumech veřejného mínění patřil Otakar Motejl pravidelně k nejdůvěryhodnějším osobám z ústavních činitelů. A jeho úřad veřejného ochránce lidských práv si získal respekt nejen u nevládních organizací, ale i u některých svých dřívějších oponentů.
Spor s Diag Human rozhodne Motejl - čtěte ZDE
Motejl podal kárnou žalobu na soudce, který má dbát o důstojnost soudních jednání - čtěte ZDE
Do povědomí veřejnosti se jako šéf této instituce, u níž hledá ročně pomoc přes sedm tisíc lidí, zapsal například úspěšným bojem proti kamerám v dětských ústavech či za zpřístupnění zdravotnické dokumentace pozůstalým. V roce 2002 dosáhl u Nejvyššího soudu zrušení cenového výměru, jímž ministerstvo financí regulovalo nájemné. Zastal se také Romek, které byly za minulého režimu bez řádného souhlasu sterilizovány, a prosazoval zlepšení podmínek v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN).
Jeho práci uznával i prezident Václav Klaus, který patřil k nejhlasitějším kritikům zřízení kanceláře veřejného ochránce práv."Nečekaným odchodem Otakara Motejla ztrácíme jednoho z mohykánů naší polistopadové politiky, který byl ve špičkových funkcích celých 20 let," sdělil ČTK prezident Václav Klaus.
Motejl v poslední době doporučil zákonodárcům přijmout 16 legislativních změn. Mnohé se týkají sociální oblasti a zdravotnictví. Volal také po novele zákona o památkové péči, úpravě stavebního zákona, navrhoval sjednocení plateb za poskytování kopií dokumentů na úřadech a žádal o větší kontrolu v oblasti nakládání s odpady.
Advokát, soudce, ombudsman
Otakar Motejl se narodil se v roce 1932 v Praze a celý život zasvětil práci v oblasti práva. To vystudoval na Univerzitě Karlově v 50. letech, poté působil jako právník v Banské Bystrici, Kladně a Praze.
V letech 1968-1970 byl soudcem Nejvyššího soudu v Praze, pak se ale vrátil k advokátní praxi, kterou vykonával až do Sametové revoluce. V této době obhajoval mimo jiné disidenty a stoupence neoficiální kultury, za své aktivity v této oblasti obdržel v roce 1991 Mezinárodní cenu za obranu lidských práv udělovanou světovou právnickou organizací American Bar Association.
Po roce 1990 se vrátil k soudnictví, v letech 1993-1998 byl předsedou Nejvyššího soudu. Od srpna 1998 do října 2000 byl ministrem spravedlnosti. Poté byl zvolen do funkce ombudsmana, kterou zastával až do své smrti.
