Pouhé jedno volební období vydržela v Poslanecké sněmovně Strana zelených, která v letošních volbách získala přes dvě procenta hlasů. V roce 2006 přitom v poslaneckých lavicích zasedlo šest jejích zástupců (získala 6,3 procenta hlasů) a po půlročním vyjednávání strana získala i výrazné zastoupení ve vládě. Později stranou ale zmítaly vnitrostranické spory a dvě z poslankyň zvolených za zelené nakonec přispěly loni na jaře k pádu koaličního kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem.

Strana poté nominovala své zástupce také do přechodné vlády vedené Janem Fischerem, stále více ale nesouhlasila s některými kroky v ekonomické a zejména ekologické oblasti. V lednu nejprve bývalý šéf strany Martin Bursík obvinil kabinet z podléhání lobbistickým tlakům uhelných společností, o měsíc později měli zelení výhrady k protikrizovým opatřením. Vše vyvrcholilo koncem března odchodem zástupců SZ z vlády v souvislosti s rozhodováním o modernizaci elektrárny Prunéřov II.

Strana se také dlouhodobě potýká s odlivem příznivců a příliš šancí na zisk poslaneckých mandátů jí nedávaly ani průzkumy veřejného mínění. Před čtyřmi lety dalo zeleným svůj hlas více než šest procent voličů, při volbách do krajských zastupitelstev a Senátu na podzim 2008 ale SZ propadla. Přišla tehdy o dva své zastupitele v krajích a nezískala ani jedno senátorské křeslo. Loňské volby do Evropského parlamentu pak skončily pro zelené debaklem, když jen těsně překročili dvě procenta.

V reakci na neúspěch tehdy rezignoval po necelých čtyřech letech na předsednickou funkci Martin Bursík a v čele strany stanul první místopředseda Ondřej Liška. V prosinci se Liška stal řádným předsedou, sjezd tehdy také oslabil postavení republikové rady strany, která dříve často stála v opozici vůči vedení strany. Právě v republikové radě měli například dříve silné zázemí Bursíkovi odpůrci v čele s Danou Kuchtovou nebo někdejšími poslankyněmi SZ Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. 

Stranický boj

S křídlem kolem Kuchtové měl přitom Bursík jako předseda strany viditelné spory již od nástupu zelených do vlády začátkem roku 2007. Neshody narostly poté, co Dana Kuchtová po necelém roce opustila post ministryně školství. Na mimořádném sjezdu v září 2008 sice Bursík vnitrostranickou opozici dostal z vedení SZ, uklidnění do řad zelených to ale nepřineslo. Krátce na to vystoupily z poslaneckého klubu strany Zubová s Jakubkovou a spolu s dalšími se angažovaly ve frakci Demokratická výzva.

Bursíkovo vedení frakci odmítlo a její iniciátory včetně obou poslankyň loni v březnu vyloučilo ze strany. Ve stejné době vznikla Demokratická strana zelených (DSZ), o jejíž masivní reklamní prezentaci se postaral bývalý sponzor zelených a majitel mediální agentury Médea Jaromír Soukup. DSZ se však neprosadila. Jisté uklidnění do řad zelených přišlo po loňské změně v čele strany, například Dana Kuchtová se ale přes svou snahu zatím do řad zelených nevrátila.
Rozruch vzbudila také slova bývalého předsedy Bursíka, který letos v únoru o svém nástupci Ondřeji Liškovi řekl, že není pro předvolební boj "dostatečně zkušený, výrazný a pevný". Bursík, který se v později zrušených předčasných volbách o mandát neusiloval, ve stejné době také změnil názor a nakonec se stal jedničkou na kandidátce strany v Ústeckém kraji. Zelení vůbec od loňského léta pozměnili čelná místa kandidátek, kde téměř nezůstal kámen na kameni.

Kromě nasazení zcela nových jmen se konaly i přesuny mezi jednotlivými kraji - předseda Liška tak místo jižní Moravy kandidoval v Praze, socioložka Jiřina Šiklová zase přešla z Karlovarska do Královéhradeckého kraje. Změny na kandidátkách ani podpora řady známých osobností včetně exprezidenta Václava Havla ale SZ u voličů nepomohly. V nynějších volbách měla zisk podobný tomu v roce 2002, kdy získala 2,36 procenta hlasů.

Zelení, kteří mají 2500 členů, patří k nejstarším stranám na české politické scéně, strana byla zaregistrována už v únoru 1990. V roce 1991 se stala součástí Liberálně sociální unie a její zástupci zasedli v roce 1992 v České národní radě. Všichni tři poslanci však záhy zelené opustili. SZ se poté ocitla na okraji politické scény, zmítaly jí vnitřní spory, za prvních 15 let se v jejím čele vystřídalo sedm předsedů. Jistá konsolidace přišla až poté, co v čele zelených stanul v září 2005 Bursík.