Vážená paní Haslingerová,

Ani nevíte, jak jsem rád, že v dnešní politicky hyperkorektní době existuje takový ostrůvek kritického myšlení, jakým je pro mne Vaše revue Fragmenty. Jsem rád, že i navzdory neúprosné médiokracii má člověk přístup k nezávislé a objektivní žurnalistice. V Jindřichově Hradci, kde studuji, si na kolejích některé články z Vaší revue dokonce dáváme i na nástěnku a pak o nich často diskutujeme.

Co mne ale nejvíc trápí je ta neuvěřitelná sprostota a arogance, s jakou v poslední době referují naše tendenční média o prezidentovi republiky a jeho spolupracovnících. Tady dochází k bezprecedentnímu karikování člověka, kterému všichni, tzn. i jeho největší kritici, mohou vděčit za naši, i když stále ztenčující se, svobodu a životní úroveň.

Asi už zapomněli, kdo v této zemi položil základy svobodnému podnikání, bez kterého bychom zde stále žili v centrálně plánované ekonomice a stále tupě počítali tuny vyrobené oceli a narubaného uhlí. Místo toho mu zde samozvaní analytici a komentátoři, kteří jsou placeny z peněz daňových poplatníků, zcela otevřeně a nepokrytě neprojevují ani základní pokoru, kterou by si prof. Václav Klaus zasloužil v této zemi více než kdokoliv jiný.

Na druhé straně zde máme věčně protěžovanou skupinku rekrutující se z pravdoláskařských kruhů, které v tomto klientském systému skvěle vegetuje. Jak je možné, že Česká televize přispěla více než 40 miliony na výrobu Havlovy více než podprůměrné divadelní hry Odcházení? Cožpak občanům toto nevadí? Kde jsou ti Rumlové a podobní, co spali ve spacáku na Kavčích horách?

Pod falešnou zástavou boje za lidská práva nám zde tito apologeti rovnostářství naprosto ničí léty prověřené a společenské hodnoty. Vrcholem všeho je poslední iniciativa za výuku sexu ve školách. Děti zatím nemám, ale představa, že můj syn bude jednou například povinně poslouchat, že homosexualita je něco přirozeného, mne nenechává klidným. Kde zůstala rodina a její suverenita?

Víte, co je vůbec nejhorší? Ne to, že něco takového zde existuje, ale to, že jakmile se proti tomu někdo ozve, tak je okamžitě nálepkován za zpátečnického blázna nebo dokonce za fašistu. Odstrašujícím příkladem je mediální štvanice proti Romanu Jochovi, který jen vyslovuje to, co si ostatní vysvětlit nedovolí, ale s čím souhlasí. S podobným cejchováním se potkávám dokonce i já sám mezi studenty u nás ve škole.

Nechci, aby můj dopis zněl negativně a poraženecky. Je mi jasné, že svou budoucnost máme ve svých rukou my sami. Je to na nás, abychom svou každodenní činností s výše uvedenými nešvary bojovali, abychom naše postoje razantně vysvětlovali a rozbíjeli falešné a prázdné argumenty současného estabilishmentu. Zároveň si myslím, že nesmíme zapomínat se radovat z toho, že se postupně ukazuje, kdo má pravdu a kdo ne.

Bůh Vám žehnej a přeji Vám co nejvíce tak spokojených čtenářů jako jsem já.

S přátelským pozdravem,

Jan Zedník, Mladí konzervativci – Jindřichův Hradec