První bypass byl českému pacientovi voperován v roce 1970. "V komunistickém režimu kvůli nedostatku deviz byla tato operace dostupná jen pro někoho. Pacienti museli na operaci čekat, a to někdy i rok. Někdy se stávalo, že nemocní zemřeli dříve, než se na ně podle čekací listiny dostalo," poznamenal profesor.

Po roce 1989 zaznamenala kardiochirurgie v Česku obrovský rozmach. Bylo dost vyškolených odborníků, vznikala nová kardiochirurgická centra, uvedl.

V IKEM se nyní provádí ročně kolem 700 bypassů. Se stárnutím populace přibývá kombinovaných výkonů, při nichž se zároveň dělají bypassy a opravy jiných srdečních vad, třeba nefungujících srdečních chlopní. Průměrný věk operovaného je 65 let, výjimkou nejsou ani osmdesátiletí pacienti.

Přednosta Kardiocentra Nemocnice Na Homolce Štěpán Černý řekl, že při léčbě ischemické choroby srdeční se lékaři rozhodují, zda obejdou zúženou či uzavřenou část tepny bypassem, nebo ji roztáhnou balonkem a výztuží, stentem. Nyní mají vodítko v nové mezinárodní studii SYNTAX. Lékaři v ní sledovali přes 3000 pacientů z Evropy i USA po tři roky po operaci.


"Podle této studie je nutné brát v úvahu především typ a rozsah postižení srdečních tepen. U těžce postižených pacientů se ukazuje bypassová operace jako vhodnější a trvalejší řešení než stent," uvedl.

Kardiolog by tedy měl informoval každého pacienta o stupni jeho postižení, možnosti obou typů léčby a nechat ho, aby se rozhodl sám. "Měl by dát pacientovi na vybranou, zda dá přednost lehčímu zákroku s rizikem, že ho bude muset možná podstoupit znovu, nebo operaci, která je sice složitější, znamená delší pobyt v nemocnici a jizvu na hrudníku, ale dává větší záruku dlouhodobého řešení," shrnul Černý.