Ministr vnitra a někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice se nemusí omlouvat poslanci Jiřímu Paroubkovi za takzvanou Kubiceho zprávu. Paroubkovo dovolání nedávno bez veřejného jednání odmítl Nejvyšší soud, nyní stručné usnesení zpřístupnil na internetu.

Paroubek v žalobě tvrdil, že Kubiceho zpráva zveřejněná těsně před volbami zasáhla do jeho práva na ochranu soukromého života a dobrého jména. Nevysoudil však ani omluvu, ani odškodnění 50 000 korun.

Paroubek v dovolání argumentoval tím, že se Kubice dopustil excesu, za který by měl nést zodpovědnost. Žádal Nejvyšší soud o to, aby kauzu vrátil k soudu prvního stupně. Nejvyšší soud Paroubkův podnět zkoumal asi rok a půl, nakonec odvolání odmítl jako nepřípustné.

"Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam," stojí ve stručném odůvodnění.

Takzvaná Kubiceho zpráva se dostala na veřejnost v roce 2006, a to těsně před parlamentními volbami. Hovořila o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Mimo jiné tvrdila, že tehdejší premiér a šéf ČSSD Paroubek se snažil ovlivňovat vyšetřování některých případů, například neobjasněné vraždy kontroverzního podnikatele Františka Mrázka či údajné korupční kauzy biolíh.

Paroubek tvrdil, že zpráva objektivně poškodila jak ČSSD, tak jeho pověst. Kubice podle Paroubka nerespektoval předpisy a zveřejnění zprávy bylo vybočením z jeho pravomoci. Navíc prý dostatečně neupozornil na to, že údaje obsažené v dokumentu jsou jen neprověřené policejní stopy, nikoliv důkazy.

Kubice se hájil tím, že zprávu předal sněmovnímu branně-bezpečnostnímu výboru v režimu důvěrné. To, že se o citlivých detailech dozvěděli novináři, už prý nebyla Kubiceho chyba. Pokud únikly informace, tak to nezavinil žalovaný, rozhodl v roce 2009 Vrchní soud v Praze. S Kubicem se kvůli zprávě soudila také ČSSD, nakonec ale žalobu stáhla.

Kubice si po odchodu od policie založil poradenskou společnost. Loni se stal jako nestraník ministrem vnitra ve vládě Petra Nečase (ODS). Jiří Paroubek je momentálně řadovým poslancem. Do sněmovny se dostal jako lídr ČSSD, avšak později stranu opustil a stal se šéfem strany Národní socialisté – levice 21. století.