HN: Proč jste vlastně začala na ministerstvu obrany tak mocně personálně „řádit“ už první den?

Měla jsem velkou obavu, abych nedopadla jako Vlasta Parkanová. Ta si neoznačkovala včas svou pozici a potom byla loutkovou ministryní. Představa, že tam budu pro okrasu a za mými zády se budou dít věci, do kterých pak budu namočena, podobně jako se to stalo Vlastě Parkanové v kauze letadel Casa, byla pro mě nepřijatelná.

HN: Takže bylo potřeba udělat hned první den ramena?

To nebylo dělání ramen. Chtěla jsem mít vlastní nejužší tým lidí. První náměstek má být mým politickým zástupcem, ne něčím nominantem. Měl by mě zastupovat na mezinárodních jednáních, tedy musí být i jazykově vybavený. Generál Picek, kterého jsem odvolala, žádnými jazyky nemluví. Přesto jsem mu nabídla jakoukoli jinou formu spolupráce. Mohl být třeba zmocněncem pro dojednání zakázky na Gripeny. Chtěla jsem o tom s premiérem Nečasem jednat, ale vůbec na to nedošlo.

HN: Opravdu jste si myslela, že vám razantní změny jednoduše projdou?

Podcenila jsem úzký vztah generála Picka s Václavem Klausem. Rozhodně jsem nechtěla dělat prezidentovi žádnou schválnost, ale možná to tak vyznělo. Václav Klaus se na mě mračí už od doby, kdy jsem odešla z VV. To se mu nelíbilo.

V každém případě: Záruky, že nikdo vyměněn nebude, jsem nedala ani prezidentovi ani premiérovi. Kdyby mě o to premiér žádal, tak bych zásadně přehodnotila výměnu ministerstev dopravy a obrany a svojí kandidaturu na ministryni obrany.