Česko je stále východní plakátovou zemí. Sliby ministerstva dopravy, které se před třemi lety zaručovalo, že do dvou let billboardy od dálnic takřka zmizí, neplatí. Reklamní plochy přitom stát pronajímá ještě z doby 90. let za často nevýhodných podmínek.

„Ten cíl se ministerstvu nepodařilo naplnit. O rušení každého billboardu se vede dlouhé jednání,“ říká Vojtěch Razima ze sdružení Acta non verba, které proti billboardům bojuje.

Potíže potvrzuje i samotné ředitelství silnic. „Při rušení záleží na množství a rychlosti zpracovávání podnětů, vydávání výzev silničním správním úřadem ministerstva dopravy a běhu lhůt stanovených zákonem,“ říká mluvčí Martina Vápeníková.

Stát už sice na nové úseky dálnic billboardy nenechává umísťovat, nové smlouvy na pronájmy neuzavírá a ty staré neobnovuje. Přesto. Slíbeným tempem nepostupuje, i čísla z roku 2010 a 2011 vypovídají o jednotkách zrušených billboardů.

Jedním z hlavních důvodů je paradoxně rozhodnutí bývalého šéfa Ředitelství silnic a dálnic Alfréda Brunclíka. Ve stejném roce, kdy ministerstvo vyhlašovalo proti poutačům tažení, to byl právě on, kdo prodloužil smlouvy z 90. let. Jiné se pak prodloužily díky nevýhodným ustanovením samy už za působení jeho nástupce Jiřího Švorce, skončit by měly na konci letošního roku. Další potrvají až do roku 2019.

„Smlouvy jsou značně výhodné pro majitele billboardů, nikoli však pro daňového poplatníka,“ říká Vojtěch Razima. Podle údajů Acta non verba měl stát z jednoho billboardu roční příjem asi 20 tisíc korun, zatímco majitelé odhadem 220 tisíc.

Jeden billboard – až 10 metrů nepozornosti

Vedle dálnic je ještě horší situace na silnicích prvních tříd. Billboardů jsou tam odhadem ministerstva dopravy dva tisíce a do jejich rušení by se musely pustit ve spolupráci se státem krajské úřady.

Kromě nevýhodnosti pro stát a nezvyklých praktik při prodlužování kontraktů jsou reklamní poutače nebezpečné hlavně pro samotné řidiče. Slib ministerstva, že po roce 2012 budou u dálnic jen ty, které stojí dál než 250 metrů od dálnice, také neplatí, a každý rok po srážce se značkou nebo billboardem umírá pět až deset lidí.

Lidé z ČVUT navíc před časem převedli teze o rozptylování řidičů v exaktní čísla. Pomocí simulátoru kabiny auta a metody zkoumání pohybu očí zjistili, že při rychlosti běžné na dálnici může jeden billboard znamenat deset metrů nepozorné jízdy.