Jako osamělý mořeplavec strávil na mořích a oceánech dohromady pět let a při svých cestách urazil vzdálenost, která odpovídá více než desetinásobnému obvodu zeměkoule kolem rovníku. Richardu Konkolskému, který 6. července oslaví 70. narozeniny, také patří ojedinělý světový primát. V první polovině 70. let obeplul sám na jachtě jako první obyvatel suchozemského státu zeměkouli. Bohumínský rodák již řadu let žije v americkém Newportu.

Do USA emigroval v roce 1982, nikoho asi nepřekvapí, že do Ameriky doplul i se svou rodinou na jachtě.
Konkolski se narodil 6. července 1943 a během školních let se věnoval řadě sportů. Absolvoval stavební průmyslovku a v letech 1963 až 1972 se živil jako stavař. S jachtingem začal ve svých 16 letech, o sedm let později ale zjistil, že jsou mu tuzemské vodní plochy již malé. Odjel do Polska, kde získal příslušné doklady včetně kapitánského diplomu. Ve čtyřiadvaceti letech se poprvé podíval na moře a o tři roky později se vydal na svůj první námořní závod, ve kterém doplul jako vítěz.

Svůj první závod přes Atlantik absolvoval v roce 1972 a potom pokračoval v okružní plavbě kolem světa. Když se v roce 1975 vrátil do polských přístavů Štětín a Svinoústí, přišly ho vítat davy Poláků. Konkolski se stal vůbec prvním obyvatelem suchozemského státu, který obeplul sám zeměkouli, navíc na jachtě dlouhé sedm a půl metru, postavené vlastníma rukama. Jeho jachta Nike I se stala druhým nejmenším plavidlem, které obeplulo svět.

Obnášelo to 343 dnů a nocí plavby, prokládaných zastávkami v 79 přístavech pěti světadílů. Díky jeho plavbě mnohde poprvé uviděli československou vlajku.

Ve druhém závodě přes Atlantik o čtyři roky později skončil na druhém místě, ve třetím závodě v roce 1980 skončil ve své třídě čtvrtý. O dva roky později absolvoval první sólo závod kolem světa - BOC Challenge 1982. Skončil třetí s pěti světovými rekordy a stal se prvním Evropanem, který sólově obeplul svět v obou směrech. Závod se konal jen krátce poté, co Konkolski emigroval do USA. Důvodem odchodu do zahraničí byly překážky, které mu stále více házel pod nohy komunistický režim. Vrcholem bylo, že v roce 1980 mu jachtařská komise zakázala další starty v námořních závodech i soukromé plavby.

Dramatický útěk

Útěk Konkolského provázely dramatické okolnosti. Během výjimečného stavu v Polsku odjel s manželkou Miroslavou, která je také jachtařkou, a synem Richardem do Štětína, kde měl připravenou loď Niké II. Neměl patřičné doklady, ale nakonec se rodině podařilo i přes velké technické potíže vyrazit ze Svinoústí. Vyhráno měli až po obeplutí břehů východního Německa, odkud ještě hypoteticky mohl vyrazit hlídkový člun a zadržet je.

"Ráno, když jsem stál u kormidla, vyšel na palubu Ríša. Až v tu chvíli jsem mu oznámil, že máme namířeno do Spojených států. Brečel jsem jak malý kluk. Syn mi vyčítavě řekl: Tatínku, proč jste mi to neřekli? Mohl jsem si vzít svoje oblíbené věci. Samozřejmě že jsme s tím počítali a vzali mu s sebou všechno, co měl rád," vzpomínal později Konkolski na klíčové okamžiky svého života. V naprostém pořádku nakonec přistáli po třech týdnech v Newportu ve americkém státě Rhode Island, kde žije dodnes.

V Newportu si chtěl otevřít jachtařskou školu a servis, ale tlak i odpor konkurence byl tak silný, že to nakonec vzdal. Poté si založil úspěšné multimediální studio Seven Oceans Video a Digital Media, ve kterém se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů.

Ve svém posledním závodě kolem zeměkoule v roce 1986 vylepšil všechny své předcházející rekordy a přidal k nim nové. "To ocenil mimo jiné i americký prezident Ronald Reagan. U nás samozřejmě bylo ticho po pěšině," vzpomínal Konkolski, který o svých dobrodružstvích napsal řadu knih a natočil několik filmů a sérii televizních dokumentů.

Na svém životě by Konkolski prý nic nezměnil, snad jen to, že se mohl narodit dříve. "Měl jsem poslední šanci vidět skutečný život domorodců. Dnes je z těch kouzelných míst, kde jsem se živil lovem a rybolovem, Václavské náměstí se stovkami lodí a hotelů," dodal. Konkolski obdržel řadu ocenění v Česku (například Zasloužilý mistr sportu a Sportovec roku 1978), ale i v zahraničí. Čtyřikrát také získal titul jachtaře roku ve třech různých zemích.