Počet nezaměstnaných dosáhl na konci července 551 096 lidí, což je o více než 10,5 tisíce osob víc než v předcházejícím měsíci. Nastoupit do zaměstnání se ale podařilo necelým 17 tisícům lidí. Pro novou generální ředitelku Úřadu práce Marii Bílkovou žádné dobré zprávy.

Úřady práce patří k institucím, na které se obyvatelé Česka obracejí nejčastěji. Zároveň mají jednu z nejhorších pověstí. Změní se to?

Bohužel tomu tak je a já bych to skutečně chtěla se svými kolegy změnit. Úřady práce prošly velkou reorganizací, změnami, které se týkaly absolutně všeho. Téměř se vytratil původní záměr, kdy byly koncipovány jako místo, kde se setkávají uchazeči o zaměstnání s požadavky a představami zaměstnavatelů a úřad práce je někdo, kdo jejich očekávání má sladit dohromady. Úřady se výhradně soustředily na výplatu nepojistných sociálních dávek a podporu v nezaměstnanosti.

ANKETA
Jakou máte zkušenost s úřadem práce?
1. výbornou, pomohl mi najít práci
2 (1%)
2. velmi dobrou, zajistil mi rekvalifikaci
4 (2%)
3. dobrou, občas mi poradí
4 (2%)
4. nepříliš dobrou, nic pro mne nedělá
102 (61%)
5. špatnou, vyřadil mne
2 (1%)
6. využívám jej jen k výplatě dávek
8 (5%)
7. žádnou
45 (27%)

Změny se týkaly kompetencí, personálu, organizace, vybavení informačními systémy. O tom, do jaké míry byly připraveny a čím vším ovlivněny, už se popsalo hodně papíru, my se teď potýkáme s těmi výsledky. Je to tak, že pro úřady práce je absolutně zásadní fungování informačních systémů, pro jejich výkon směrem ven vůči klientům, a při tak velkém rozsahu a složité organizační struktuře je to zásadní i pro jejich vnitřní provoz a fungování. Což samozřejmě klienta vůbec nemusí zajímat.

Ale já musím říct, že jsem je shledala ve stavu, kdy nefunguje ani jedno. Ani směrem ven, ani směrem dovnitř. To musíme řešit v první řadě a přitom to není v rukách úřadu práce, ale ministerstva práce.

Jaká je chybovost systému, na nějž úřady práce přešly začátkem loňského roku?

Na to se těžko odpovídá, protože problém není pouze v té chybovosti. Velmi zjednodušeně: problém je v tom, že informační systémy nejsou vzájemně provázané, takže jejich obsluha je velmi pracná. Vzhledem k tomu, že pokud pracovník rozhoduje o jedné dávce, potřebuje znát situaci klienta a jeho rodinných příslušníků i v ostatních dávkových systémech. A protože systémy spolu nekomunikují, tak se musí do každého přihlašovat zvlášť, provázanost je naprosto minimální.

Další věc, která ztěžuje práci se systémy, je nevstřícnost vůči uživatelům. Systémy vyvíjí a dodává několik firem a každá jim dává svůj vzhled a standard obsluhy. Když úřednice překlikává z jednoho do druhého, musí si vždycky uvědomit, že musí vyplnit jiné „okno“ než v předchozím systému, což samozřejmě strašně zdržuje.

Dobře, to jsou praktické věci, byť ne zcela funkční. Ale co ta chybovost?

Systém je bohužel tak rafinovaný, že se pokaždé objeví jiná chyba. Vždycky, když jednu chybu vyřešíme nějakou aplikací, tak začne způsobovat nějaký jiný problém, který tady doposud nebyl. A  začíná data posílat někam jinam nebo je neposílá tam, kam posílána být mají.

Můžete být konkrétní?

V červnu například dostali složenku na sociální dávky klienti, kteří jsou nesvéprávní. Oni nemají možnost si na poštách peníze vyzvednout, to mohou jen jejich opatrovníci. Takže jsme museli rychle špatné složenky stornovat a vystavit nové, už na správné osoby.

Jak se nefunkčnost informačních systémů odráží na stoupající nezaměstnanosti?

Informační systémy nám vážou daleko větší kapacitu, než by bylo normální. Pro nás stále zůstává prioritou výplata dávek těm, kdo na ni mají nárok a jsou na ni odkázáni, takže ředitelé úřadů práce nasazují maximální kapacitu na to, aby se dávky vyplatily a chyby v informačním systému se eliminovaly.

Ti lidé nám pak ale chybí v terénu. Chybí na práci s uchazeči, chybí na komunikaci se zaměstnavateli, se samosprávami. Ve chvíli, kdy je možné nějaká místa vytvořit, tak nemáme kapacitu. Nemůžeme se s potenciálními zaměstnavateli domluvit, že jim můžeme jejich budoucí zaměstnance na práci připravit, zrekvalifikovat. To by se mělo změnit, díky 700 lidí, které nám přislíbila vláda a které začneme od září na úřady nabírat.

Zjednodušeně řečeno, vaši lidé, místo aby se věnovali práci s klienty, tak sedí a kontrolují, jestli někde nenastala chyba?

To je přesně to, o čem jsem hovořila, že lidé z úřadů práce hlídají informační systémy, zatímco by to mělo být obráceně, totiž že informační systémy nepřipustí chybu a budou odolné i vůči podvodům. Je jasné, že i úředníci v prostředí, které jsem popsala, mohou daleko častěji udělat prostou lidskou chybu, protože informace přenášejí systémem tužka–papír. Proto do našich vnitřních kontrolních postupů, kterými nahrazujeme nefunkčnost těch informačních systémů, je zapojen daleko větší počet lidí, než kdyby ty informační systémy fungovaly. Od vyřešení problému si proto slibuji, že dojde k uvolnění kapacity.

Jenže tak rychle se problematický informační systém, který úřadům práce nyní vládne, nevyřeší. Ministr tvrdí, že zavedení nového systému bude trvat dva až tři roky.

My jsme vděční za realistické plánování a prostor pro vývoj nového systému a čas na odzkoušení, protože to, co se stalo, se skutečně nesmí opakovat. I na přechodnou dobu je ale potřeba hledat jiné a funkčnější řešení. Ministr připouští, že ani po přechodnou dobu nemůže systém zůstat ve stavu, který máme dnes. Věřím, že to, co bude vybráno, nám poskytne větší komfort.

A to nastane kdy?

To opravdu nedokážu říct do doby, než o něčem rozhodne vláda, protože studie ekonomické, právní a technické k dispozici nemám. Úřad práce není ten, kdo systém spravuje. To má k dispozici MPSV a já je ještě neviděla.