Poprvé v existenci ankety Inscenace roku, kterou už pojedenadvacáté uspořádaly Divadelní noviny, zvítězila inscenace z Ostravy. Konkrétně jde o hru Ruská zavařenina Komorní scény Aréna v režii hostujícího Ivana Rajmonta. Z mimopražských scén dosud vyhrálo jen v roce 2004 brněnské Divadlo Husa na provázku, o rok později Národní divadlo Brno a dvě plzeňské scény - v letech 2005 a 2006 Divadlo Josefa Kajetána Tyla a Divadlo Alfa.

"Žádná inscenace se příliš nevyčlenila, a byť se ankety účastnilo 118 respondentů, poprvé má vítězná inscenace méně než 10 hlasů; v tomto případě 7,5 bodu od osmi tipujících. Druhá skončila dramatizace Sorokinova románu Den opričnika v režii Kamily Polívkové v pražském Studiu Hrdinů s 5,5 bodu a za ní inscenace Jana Mikuláška Zlatá šedesátá z brněnské Reduty," uvedl Hulec.

Mikulášek má v anketě výrazně nejvíc inscenací - šest. V souhrnu získaly téměř třináct bodů, o trochu více než všechny inscenace Národního divadla dohromady. Výrazně se prosadil i režisér Jiří Havelka, který má v anketě tři projekty s celkem devíti body. Jeho Dechovka s domovským souborem Vosto5 inscenovaná v pražské Baráčnické rychtě je čtvrtá a Poslední trik Georgese Mélise v Divadle Drak se dělí s Nebeského Eyolfkem z Divadla v Dlouhé o sedmé a osmé místo.

Před nimi jsou na 5. - 6. místě Mikuláškova Šedá sedmdesátá v Divadle Na zábradlí a Gogolovi Hráči v režii Ivana Krejčího v ostravské Aréně.

Teprve pak následují první dvě inscenace pražského Národního divadla - Myslivečkova opera Olimpiade režisérky Ursel Herrmannové je devátá a Havlova Zahradní slavnost Dušana Davida Pařízka desátá.

Celkem se v anketě podle Hulce objevilo 76 inscenací, z toho 44 pražských ze 30 divadel či souborů, 14 brněnských od šesti divadel a šest ostravských ze tří scén. Z divadel bylo tradičně nejčastěji citováno Národní divadlo v Praze se sedmi projekty. Druhá je Komorní scéna Aréna následovaná pražským Divadlem Na zábradlí a Studiem Hrdinů.

"Hlavním sdělením ankety je vyrovnanost a šíře divadelních aktivit a tipovaných inscenačních výsledků, jež opět ve větší míře oproti minulým létům vznikly v prostředí nezávislé scény. Loňský rok však nenabídl nějaký výrazný projekt, na němž by se shodla převážná část divadelní obce, jako tomu bylo za časů Burešové, Lébla, Pitínského, Morávka, Radoka, Miroslava Krobota či Pařízka. Je tu ovšem (vedle stále vitálního doyena Nebeského) mladá trojice režisérů Špinar, Havelka a Mikulášek, kteří výrazně utvářejí současnou tvář (post)moderního českého divadla," dodal Hulec.