Těm hrozila doslova fyzická újma. Vrcholem byl reklamní plakát zabírající v centru Prahy polovinu chodníku vykřikující do světa, že "Chodníky patří chodcům". I další volební hesla jsou přehlídkou zoufalé snahy zaujmout: Nepřipustím Majdan v Praze, Ulice bez psí stolice, Chci to, co vy...

V Praze asi neexistuje lampa veřejného osvětlení, kterou by svým úsměvem neobjímal nějaký ten politik či politička. Nejvíce ze všeho ona brutální záplava předvolební agitace vypovídá o chabém vztahu k veřejnému prostoru.

O připravenosti zaplevelit cokoli čímkoli, bez ohledu na názory a zájmy lidí, jimiž se ovšem před volbami všichni zaštiťují. Že to jde jinak, ukazuje kupříkladu předvolební Hradec Králové, kde je agitace ve veřejném prostoru velmi umírněná.

Je to detail v mozaice toho, jak celkově přívětivě na návštěvníka město působí. Asi ne náhodou se umisťuje pravidelně jako nejlepší místo pro život v Česku. Praha v řadě oblastí kulhá (doprava, zeleň, nakládání s veřejným prostorem), často se jí dává za vzor Vídeň. Možná by pro začátek stačil ten Hradec.

Související