Šéf berňáků: Zkrotím stáda bílých koňů

V kanceláři Martina Janečka, šéfa Generálního finančního ředitelství, tedy všech finančních úřadů v zemi, je na obří tabuli složitý nákres. Představuje, jak by měla fungovat připravovaná elektronická evidence tržeb obchodníků, aby se ucpaly další díry, kterými unikají státu daně. Přitvrdit má také boj proti firmám zvaným bílí koně, přes které se dělají obří daňové podvody.

Zatím jde ale o hlavně o plány: hlavní volební tahák ministra financí Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, že významně zlepší výběr daní, se zatím nekoná. V lednu se příliv peněz do státní kasy oproti stejnému měsíci loni výrazně propadl. Za celý loňský rok se sice na daních vybralo více, ovšem nic ohromujícího to nebylo. Šéf výběrčích daní je přesto optimistický a vyhlíží zvýšený příliv miliard do pokladny státu nejpozději napřesrok.

Klíčový úkol vlády je lépe vybírat daně. V lednu ale přišla ledová sprcha – u klíčových DPH se vybralo o 11 procent méně oproti stejnému měsíci loni.
Důvodem velkého poklesu výběru DPH v lednu je hlavně fakt, že jsme loni začali ve velkém měřítku prověřovat nadměrné odpočty této daně. Tedy jejich vracení finančními úřady, zda jsou skutečně oprávněné a nejde tak o podvody. Jenže tato řízení způsobila, že prověřované odpočty DPH v roce 2014 jsou vraceny až letos, což vytváří logický propad inkasa při porovnávání roku 2014 s rokem 2015. Ve skutečnosti tedy o propad výběru daně nejde. Navíc průběžným výsledkem těchto kontrol, zaměřených na nekalé praktiky podvodných skupin, je více než půlmiliarda korun, kterou finanční správa zachránila. Předpokládáme, že se výkyv v inkasu DPH v průběhu roku 2015 postupně vyrovná.

Loni se DPH vybralo o 4,5 procenta, tedy o 14 miliard korun, více. Zároveň se v případě DPH mluví o únicích kolem stovky miliard korun. Podařilo se tedy omezit daňové podvody, nebo ne?

Podařilo se nám významně potlačit karuselové podvody s pohonnými hmotami, kde zafungovaly povinné kauce pro obchodníky. Pozitivně působí i tlak na podvodníky, například přes kontroly bílých koní zapojených v těchto karuselových podvodech. Vliv má jistě i fungování daňového týmu Kobra.

U karuselových podvodů, kdy se vytvoří řetězec firem za účelem ukrást DPH a vytvořit mlhu před finančními úřady, se většinou podvody z jedné komodity, kde se je podaří potlačit, přelijí do jiné. To se nestalo?
Objevují se více podvody s betonářskou ocelí, ale takový fenomén jako pohonné hmoty to není. Problém je i elektronika, mobily či tablety, v tomto případě ale byl zaveden systém reverse charge (daň platí až poslední a nelze uplatňovat vratky DPH v předchozím obchodním řetězci, pozn. red.), který podvody omezil. Podařilo se nám také značně nabourat skupinu obchodující s drahými kovy. Ta kradla dle mého odhadu tak miliardu a půl korun ročně.

O jaké obchody šlo?
Obchody se slitky mědi, cínu a zlata. Je to velice likvidní, tedy každý to rád vykoupí, nekazí se to, dobře se to skladuje, dobře se to oceňuje, protože ceny zlata jsou přehledně na burze. Vezměte si, že máte pytlík, který má hodnotu 20 milionů korun, a vy na něm můžete ukrást až 4 miliony. Tyto obchody se nám podařilo úspěšně eliminovat.

Jaké řešíte další nejpalčivější daňové podvody kromě karuselových obchodů?
Celkové úniky na DPH máme přes devadesát miliard korun a můj odhad je, že polovina jich jde přes karuselové obchody. Je to tedy většina podvodů, se kterými se nyní finanční správa potýká. Kromě nich je to ještě krácení tržeb, což nejsou vysoké jednotlivé úniky, ale jsou o to četnější. Pak jsou to různé účetní podvody v rámci firem. Ale není to tak zásadní jako první dvě skupiny.

Co budete proti karuselům dělat dál?
Hodně spoléháme na kontrolní hlášení firem, které chceme zavést od příštího roku. Tedy že bude muset finančnímu úřadu poslat zprávu o DPH jak prodávající, který si žádá odpočet DPH, tak kupující, který jí má platit. Díky tomu budeme v reálném čase upozorněni na firmu, která tu daň nezaplatila. Nyní na to přijdeme až ve chvíli, kdy finanční úřad přijde do dotyčné firmy na kontrolu.

Vláda si hodně slibuje od zavedení systému elektronické evidence tržeb, kdy budou muset firmy hlásit přes internet on-line finančnímu úřadu své tržby, z nichž se pak odvíjejí daně. První, na kom se má systém testovat, jsou restaurace. V nich se nejvíce šidí?

Řekl bych to tak, že restaurace jsou riziková oblast. Potřebovali jsme také náběh celého systému rozfázovat a restaurace mají výhody, že tam nejsou výkyvy v průběhu roku, jde o kamenné provozy se stálým připojením k internetu a je to přijatelně velká množina firem.

Kolik daní navíc to podle Vás přinese?
Systém bude od roku 2016 postupně nabíhat, nevíme, jak rychle to zafunguje. Věřím, že efekt ale bude minimálně 10 miliard korun ročně, o kolik vybereme jak na DPH, tak u daně z příjmu navíc za rok 2017.

Jak se osvědčil registr nespolehlivých plátců DPH, kam se od loňska dávají firmy, které dluží na dani už od půl milionu korun? Počítali jste, že tam bude až 28 tisíc firem, ale místo toho jich je 166.
Kritéria měla být od začátku přísnější, ale převážila obava, aby se tam někdo nedostal nespravedlivě; raději budeme podmínky zpřísňovat postupně. Takže nejdříve byl limit, že musí dlužit 10 milionů korun. To ale už dávno není spolehlivý plátce. Bílého koně koupíte za 30 tisíc, to jsou náklady pro vstup do karuselového podvodu, a pak máte polštář 10 milionů, než se do registru dostanete. Já bych to cílově viděl na dluh 300 tisíc korun. Od října platí snížená hranice 500 tisíc. Uvidíme, jak to bude fungovat, pak zvážíme, zda se hranice zpřísní.

Nedávno jste vyhlásil boj právě firmám přezdívaným bílí koně, které se používají výhradně na daňové úniky. Co konkrétně chcete dělat?
Pokud budou tyto firmy dlužit, budeme tvrdě obnovovat exekuční příkazy a budeme je paralyzovat, abychom je z trhu dostali. Protože bílý kůň je výrobní nástroj podvodů.

Budete tedy vést „evidenci bílých koňů“?
Ano, jde o projekt, který zvýší efektivitu systému, který máme. Už teď máme registr nespolehlivých plátců DPH - a toto bude systém, který na něj bude navazovat. Teď je to tak, že bílého koně zachytíme, ale chlapci z tohoto podvodného byznysu nám ho třeba za půl roku vrátí do nějakého jiného podvodu znovu v jiné části republiky. V principu tedy jde o to izolovat bílé koně a dostat ta „volně pobíhající stáda“, co máme na trhu, pod kontrolu. A minimalizovat riziko, že se vrací do oběhu. Do poloviny roku bude hotová metodika, jak s nimi pracovat, a od roku 2016 to bude fungovat. Nové čisté eseróčko, které někdo prodá a poctivě podniká, je v pořádku.

Jak je stádo bílých koní, o nichž mluvíte, velké?
Mezi 30 až 50 tisíci subjektů. Také bych upozornil, že ve chvíli, kdy se tyto firmy dostanou pod kontrolu, tak přes ně neumožníte prát špinavé peníze. Protože karusel je zároveň o praní špinavých peněz. Tedy když omezíte bílé koně, bude to nedostatkové zboží, zvýší se jejich cena a my podvodníkům zvýšíme náklady. Pak se to třeba ani nevyplatí.

Jedním z velkých problémů nejen u nás je odlévání zisků firem za pomoci různých fiktivních nákladů do daňových rájů. Připravujete zpřísnění?
Je to pro nás stěžejní oblast. Daňová řízení v této věci, které se říká transfer pricing, jsou dost náročná. Také je to spolu s karuselovým podvodem považováno za královskou disciplínu v krácení daní. Nově musí nyní firma v daňovém přiznání povinně doložit přehled transakcí s personálně nebo majetkově spojenými osobami. Tím je můžeme efektivněji kontrolovat.

Velký rozruch vzbudil vládní návrh zákona o prokazování původu majetku, který bude znamenat značné posílení práv finančních úřadů. Jak si budete vybírat lidi nebo firmy, u kterých budete chtít vysvětlit příjmy nebo požadovat přiznání o původu majetku?

Sami novináři přece upozorňují na situaci, že má nějaký úředník ohromné majetky, na které si nemohl vydělat.

Je tu ale obava ze zneužití zákona. Vyzvat k prokázání příjmů podle návrhu zákona bude moci finanční úřad už od odhadu majetku pět milionů, to zase není tak nedosažitelná hranice pro velké množství lidí. Jak je budete vybírat?
Žádná libovůle finančních úřadů tady nebude. Ano, na někoho se třeba bude víc ukazovat, ale poznat mstu od souseda či někoho dalšího není takový problém. Zneužívání je účelový argument, jak zákon zabít. Můžeme se ale jistě bavit, jak má vypadat.

Ty, co neplatí daně a mají zjevně velký majetek, můžete jít kontrolovat i dnes. V čem je tedy hlavní problém?
Dnes se můžu jít zeptat, kde na to dotyčný vzal. Ale k čemu mi to bude? Většinou mu jenom dám do ruky argument, že už to kontroloval berňák a výsledek byl, že nic nezjistil. Protože dnes pouze víme, že má majetek, u kterého není jasné, jak jej nabyl. Obecně máme dvě skupiny případů, kterých se to týká. Živnostník, který je 20 let ve ztrátě, neplatí tedy vůbec žádné daně, a každý čtvrt rok si dá vklad do podnikání, aby vykryl ztrátu. Za 20 let má majetek 20 milionů. Bez zdanění.

On nemusí prokázat, kde na vklady vzal?
Řekne, že to má od strýčka. Pak máme druhou skupinu, na kterou zákon cílí ještě víc. A to jsou lidé, kteří nabyli majetek, protože byli zkorumpováni, nebo to byli organizátoři karuselových podvodů či kradli v dotacích. Opět, řeknete mi Proč to nezdaníte? Pokusy tu byly, ale bohužel nemáme oporu v zákonech, abychom to zdanit mohli.

Je tady policie, která to má prokázat a zabavit.
To se děje, ale zpětné prokazování a zabavení majetku je velmi komplikované.

Zákon umožňuje jít i dál do minulosti. Není to kontroverzní, chtít prokazovat, co člověk nabyl před iks lety?
Já svůj majetek vysvětlím za pět minut a jsem přesvědčen, že stejně tak s tím nemá žádný problém nejméně dalších devět milionů lidí. Řev kolem návrhu zákona je ale takový, jako kdyby se to naopak týkalo těch 9 milionů lidí. A to je nesmysl. Navíc je tam hranice při prokazování majetku, a to od 10 milionů korun, to není běžná částka zasahující většinu lidí.

Podle některých názorů by měla být i povinnost prokázat, kde lidé či firmy berou na velkou spotřebu, jako jsou dovolené kolem světa, jachty a podobně. Souhlasíte?

Nevylučoval bych to. Spotřeba ukazuje na to, že daný člověk má majetky nebo příjmy, které mají být v přiznání. Mělo by tedy být legitimní zeptat se, kde na to chlapče bereš, že hraješ každý týden v kasinu. Z mého pohledu je klíčové to, co je na oko viditelné.