Advokátka požadovala za nepřiměřenou délku řízení, které trvalo 20 let a šest měsíců, částku 2 580 000 Kč. Nakonec jí rozhodnutím Městského soudu v Praze byla přiznána pouze částka 87 750 Kč.

Při výpočtu odškodnění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého náleží za první dva roky a každý následující rok řízení částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč. Městský soud stanovil jako základní částku 15 000 Kč, takže celková výše odškodnění pak činila 292 500 Kč. Následně ale od této částky odečetl 40 % za složitost případu a 30 % za chování poškozené stěžovatelky, která měla zejména podáváním opravných prostředků k celkové délce řízení přispět. V rozhodnutí přitom ale zmínil jen ústavní stížnost.

Ústavní soud proto konstatoval, že odůvodnění Městského soudu je neúplné a jeho závěr příliš formalistický, vykazující prvky libovůle. „V poměru k extrémní délce posuzovaného řízení považuje Ústavní soud závěr obecných soudů, kterým došlo k 70% snížení základní částky odškodnění, za nepřiměřeně tvrdý, když přihlédl spíše k okolnostem svědčícím v neprospěch stěžovatelky (i přes nedostatečné odůvodnění) a naopak důsledně nevážil okolnosti, které mohly být použity v její prospěch (např. prodlevy v postupu obecných soudů),“ uvedla Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu.

Ústavní soud proto rozhodnutí Městského soudu zrušil a odškodnění se bude rozhodovat znovu.

Související