Místo tabletů pro prvňáčky a čipů na základních školách chce budoucí ministryně školství Kateřina Valachová řešit především kapacity mateřinek a lepší podmínky pro učitele.

Dosavadní náměstkyně ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera nahradí příští středu v čele školství Marcela Chládka. A jako jednu z prvních věcí na úřadu nechá prověřit, zda její předchůdce skutečně šikanoval zaměstnance.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

"S ohledem na mou profesní historii se dá jen stěží očekávat, že by pro mě bylo něco takového jako mobbing nebo bossing přijatelné," říká v rozhovoru pro HN a Aktuálně.cz budoucí ministryně a vystudovaná právnička, která roky pracovala v kanceláři ombudsmana a v oblasti lidských práv.

HN: Váš předchůdce Marcel Chládek skončil ve funkci kvůli podezřením, že šikanoval podřízené na ministerstvu. Budete chtít po svém nástupu prošetřit, jak se tam se zaměstnanci zacházelo?

Tohle je pro mne samozřejmě velmi citlivá otázka, zejména proto, že jsem žena. Rozhodně nehodlám ta obvinění, formulovaná médii, zlehčovat. V prvních dnech by mezi mnou a náměstkem ministra pro státní službu mělo dojít ke shodě ohledně jména státního tajemníka ministerstva školství. Jedna z prvních věcí, o které tajemníka, který by měl být brzy jmenován, požádám, bude zpracování zprávy, jak se se zaměstnanci zacházelo.

HN: Pokud by zpráva řekla, že se ministr k zaměstnancům choval nevhodně, co se s tím dá dělat?

Nechci spekulovat. Jakmile mi státní tajemník zprávu dodá, budu média informovat. Obecně se ale dá s ohledem na mou profesní historii jen stěží očekávat, že by pro mě bylo něco takového jako mobbing nebo bossing přijatelné.

HN: Byl podle vás Marcel Chládek dobrý ministr školství?

Marcel Chládek byl ministr školství, který plnil priority vlády. Z hlediska cílů, jako je reforma regionálního školství, otázka společného vzdělávání dětí ve školách, otázka podpory nového Národního akreditačního ústavu v případě veřejných vysokých škol nebo naléhavost změny přístupu k podpoře sportu – tak tam se shodujeme. Ale bezpochyby se budeme lišit zejména v tom, jak toho dosáhnout, jakými nástroji, jak komunikovat, jak argumentovat. Já bych si troufla říct, že se cítím být víc týmovým hráčem.

HN: Zmínila jste, že v některých věcech se s panem ministrem shodnete. Za svoje působení prezentoval mnoho plánů. Víte už teď, že některé z nich rozvíjet nebudete?

No, všechny určitě nestihnu z hlediska statistického vyčíslení.

HN: Co třeba jeho podpora digitálního školství, tablety pro všechny prvňáky a podobně?

Z odborného prostředí i ze strany rodičů jsem zaregistrovala určité rozpaky na takto plošně pojatou digitalizaci prvňáčků. Chci sestavit poradní sbor a například k digitalizaci bych od nich ráda dostala do několika měsíců odborný podklad. Rozhodně nehodlám v této věci vystupovat nějak ukvapeně. Chci jako ministryně školství dosáhnout především toho, že naše školy budou dostatečně kapacitně připraveny na nápor dalších silných ročníků, že bude vzdělávání kvalitní, že učitelé budou mít podporu. Pokud se mi podaří toto do konce funkčního období vlády, tak budu spokojená.

HN: A co říkáte na povinnou maturitu z matematiky od roku 2019?

Nyní je zkouška dobrovolná, zřejmě se tam hlásí ti, kteří si v matematice věří, a neúspěšnost je 24 procent. Tady člověk nemusí být expert, aby se zamyslel nad tím, že je něco špatně. V žádném případě nedovolím, abychom ukřižovali naše budoucí maturanty na něčem takovém. V první řadě budu chtít vědět, jak je možné, že žáci dosahují takto špatných výsledků. A jsem přesvědčená o tom, že musíme maturitní zkoušku diferencovat.

HN: Chcete zavést dvojúrovňovou státní maturitu?

Ano, přesně k tomu se přikláním. Zkouška se musí diferencovat směrem ke gymnaziálnímu a následně univerzitnímu vzdělávání a směrem ke střednímu odbornému vzdělávání. Domnívám se, že tento názor převažuje i u odborníků.

HN: Hned na své první tiskové konferenci jste oznámila, že chcete navýšit kapacity školek. Není ale spíš na čase řešit kapacity prvních tříd, kam se děti začínají přelévat?

To je rozhodně trefa do černého a určitě máte pravdu, že to skoro přichází za pět minut dvanáct. Nicméně já bych byla ráda, kdybychom ještě několik let, které zbývají do oslabení babyboomu, využili a zajistili dostatek míst. Já se domnívám – a je mi to generačně blízké –, že to pořád řada rodičů řeší a že zejména například v případě velkých aglomerací a velkých měst je ta situace pořád neutěšená. Určitě to není mrtvý problém.

HN: Takže hodláte tlačit na ministra financí Andreje Babiše, aby vám přidal peníze v rozpočtu jak na mateřské, tak na základní školy?

To se můžete spolehnout. Pro mě jako pro ženu a pro matku je úsměvné, že si nikdo nevšiml, že děti, co jsou v mateřských školách, jednou přijdou do první třídy. Tohle je jedna z věcí, na kterou hodně sázím ve vyjednávání o státním rozpočtu ministerstva školství, protože si nedokážu představit politika ani rodiče, který by bránil tomu, abychom měli kvalitní vzdělání na základních školách a měli v nich dost míst.

HN: Měl by pokračovat fond pro navyšování kapacit mateřských a základních škol, který zavedl ministr Chládek?

O fondu vím, byl to dobrý úmysl, ale není v něm dost peněz, a tak panuje určité rozčarování ze strany starostů obcí i rodičů, kteří marně čekají na vyřešení tohoto problému. V blízké době chystám schůzku s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou a doufám, že najdeme možnosti financování z evropských strukturálních fondů.

HN: Debata o školkách se často zužuje na to, abychom měli kam odložit dítě. A málo se mluví o tom, že mateřské školy mají vzdělávací funkci. Co s tím?

Představa, že budeme generovat více a více odkladišť dětí, to není věc, kterou bych si jako ministryně školství představovala, a budu se velmi snažit, aby se to nestalo. Musím s lítostí konstatovat, že úroveň vzdělávání ve školkách je velmi různorodá. Já se budu snažit, abych v rámci kontroly, kterou mohu nastavit, zajistila srovnatelné kvalitativní vzdělávání dětí, protože na něj mají nárok. Ale rozhodně nechci jít jenom cestou kontroly, protože pořád mám pocit, že pedagogům ať z předškolního, základního, nebo středního vzdělávání chybí zejména podpora, která začíná něčím tak směšným, jako je usměrnění výkladových problémů, jak na některé věci nazírat, a končí obyčejným poděkováním a respektováním toho, jak jsou učitelé důležití.