Malá knížka, která se dá přečíst za nějaké tři hodiny a zasáhne přitom člověka na roky. Viditelná temnota: Paměti šílenství jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů minulého století Williama Styrona taková je.

Tvůrce románů jako Sophiina volba, Ulehni v temnotách či Doznání Nata Turnera vydal autobiografickou prózu Viditelná temnota v roce 1990, pět let po brutálním ataku duševní choroby, kterou raději nazývá postaru melancholií než depresí. Lituje zároveň, že výraz mozková smršť je už spojen se stavem inspirace, pro duševní nemoc by byl podle Styrona opravdu přiléhavý.

Styronův říjen v Paříži, kam přijel přebrat významnou literární cenu, byl dalek vší romantiky. Když spisovatel nebyl schopen dostát dohodnutému programu ani se z něj omluvit, uvědomoval si trapnost svého chování jako vzdálený příběh někoho jiného. Sám byl jen vyčerpán, zoufalý a neschopen řeči.

Kniha

William Styron
Viditelná temnota: Paměti šílenství
2015, Portál, přeložila Jarmila Emmerová, doslov Cyril Höschl, 104 stran, 199 korun

Viditelná temnota zobrazuje postupný atak nemoci, její vyvrcholení, odeznívání i medicínské a společenské souvislosti.

V češtině vyšla tato kniha poprvé na začátku 90. let, současné, druhé vydání doplnil doslovem psychiatr Cyril Höschl. Kniha podle něj může napomoci umenšit stigma, jímž je psychiatrie stále opředena.

Sdělená radost − dvojnásobná radost, sdělený žal − poloviční žal. U deprese tato útěšná aritmetika bohužel neplatí: vyslovená deprese zůstává stejná. Ba co víc, a William Styron to několikrát opakuje, hloubku temnoty člověka, který prochází svým osobním peklem, vyjádřit ani nelze. Dají se zachytit jen pablesky temného slunce jeho mysli a pochopitelně vnější projevy.

"Zpomalená reakce připomíná ochrnutí, duševní energie je přiškrcená na minimum. Nakonec je zachváceno i tělo, z něhož jako by vytekla všechna míza," popisuje Styron své pocity.

I tak má jeho kniha kromě kvalit uměleckých svou, řekněme, užitnou hodnotu. Čtenář, který se potýká s podobnými stavy, jimiž procházel autor, si může uvědomit, že v tom není sám a že to alespoň někdy končí dobře − Styron se z depresí dostal.

A my, kteří občas rádi mluvíme o tom, že máme "depku", si s úlevou připustíme, že jsme jen deprivováni a rozladěni. Skutečná temnota leží jinde.