Na reformní dění roku 1968 v Československu reagoval Kreml nesmlouvavě: přímo na sovětském velvyslanectví v Praze vznikla početná rezidentura, špionážní centrála; velel jí dlouholetý agent V. V. Suržaninov a jejím hlavním úkolem bylo vytipovat spolehlivé prosovětské členy KSČ, kteří by po sovětské invazi vytvořili kolaborantskou vládu.

Zatímco špioni na ambasádě pracovali na ovládnutí politických elit, nezávisle na nich v Československu působili v rámci operace PROGRESS i tzv. nelegálové, tajně vysazení agenti KGB mimo struktury velvyslanectví. Byla to novinka, do té doby byli totiž nelegálové nasazováni pouze vůči západním státům. Když už tu nějací nelegálové působili, měli na starosti především monitorování kontaktů mezi cizinci a občany SSSR. To se ale v roce 1968 změnilo. Centrála věřila, že českoslovenští kontrarevolucionáři své podvratné plány odkryjí spíše lidem, které považují za sympatizanty ze Západu, než svým sousedům z východní Evropy.

První výsadek měl dvacet členů. Sedm mužů operovalo pod krycí legendou, že pocházejí ze západního Německa, tři se vydávali za Rakušany, další tři za Brity a podobně. Následovala další dvanáctičlenná skupina. Každý z nich měl k dispozici tři sta dolarů měsíčně, k tomu plně hrazené cesty a bydlení. Nelegálové se snažili infiltrovat do údajně kontrarevolučních skupin, jako byl svaz spisovatelů, část novinářů nebo vysokoškolských profesorů, a informovat o jejich aktivitách centrálu. Agenti plánovali dokonce i únosy klíčových lidí z řad reformistů a disentu, konkrétně literárního vědce Václava Černého nebo spisovatele Jana Procházky.