Málokdy se stává, že by odbory a Centrální banka táhly za jeden provaz. Osud tomu ale chtěl, že dnes kopou za stejné družstvo, které by v české kotlině rádo vidělo rychlejší růst mezd. Odbory logicky proto, že hájí zájmy svých členů, kteří chtějí mít více z rychlého růstu české ekonomiky. Centrální banka zase proto, že rychlejší mzdy jsou jednou z hlavních zbraní v jejím tažení za vyšší inflací. Při pohledu na českou ekonomiku se zdá, že argumenty odborářů i centrálních bankéřů dávají nyní smysl. Rychlejší růst mezd by neuškodil.

Mzdy v posledních dvou letech za vývojem ekonomiky spíše zaostávaly. Nebyl to čistě český fenomén, ale viděli jsme ho a vidíme stále také v dalších evropských zemích i v USA. Zdá se, že mzdy se ze zimního spánku, do kterého postupně upadly po pádu Lehman Brothers v roce 2008 a v průběhu vleklé eurokrize, probouzí pomalu a opatrně. To platí v zásadě i pokud zohledníme velice nízkou inflaci, která reálným mzdám hraje do karet. Proč tomu tak je? Za prvé proto, že ve skutečně špatných letech, kdy hospodářství prudce šlapalo na brzdu, podniky nesnižovaly mzdy tak agresivně, jak by diktovala čistě ekonomická logika. I proto se s obratem k lepšímu delší dobu nehrnuly do rychlého přidávání. Druhou stranou mince je, že si podniky tvrdší hru vůči zaměstnancům mohly dovolit. Vyjednávací pozice zaměstnanců totiž v průběhu dvou po sobě následujících krizí výrazně poklesla. Narostl počet lidí v nestandardních úvazcích, kde se o přidání peněz říká podstatně hůře. Ještě v roce 2014 se také o jedno volné pracovní místo na úřadech práce přetahovalo více než sedmnáct nezaměstnaných.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se