Když Miloš Zeman vyprávěl před rokem a půl v čínské televizi, že se přijel učit do Číny, jak stabilizovat společnost, bylo to pohoršlivé. Nicméně dalo se to stále ještě hodnotit jako v podstatě neškodný pokus vlísat se do přízně čínských komunistů.

Zemanova podlézavost jako česká konkurenční výhoda. O nic nejde, jak by asi mohla čínská totalita reálně ohrozit náš společenský model, utěšovali jsme se.

Od té doby přituhuje. V Česku investuje firma CEFC, která má podle odborné literatury leccos společného s čínskou armádou. Šéf česko-čínské obchodní komory, jejíž znak mimochodem připomíná emblém svazu československo-sovětského přátelství z doby před rokem 1989, Jaroslav Tvrdík v médiích ostouzí renomované české sinology s kritickým postojem vůči čínskému režimu. Z čerstvé družební smlouvy Prahy s Pekingem odkapává servilita. Nadcházející návštěva čínského prezidenta má parametry příjezdu sovětské stranické a státní delegace v čele s generálním tajemníkem Nejvyššího sovětu.

Nic z toho nevyvolává zásadní reakce. Česká společnost zmalátněla a začíná připomínat příslovečnou žábu v čínském mixéru. Rychlost otáček roste.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se