Knihy maďarského spisovatele Imreho Kertésze, který ve čtvrtek zemřel ve věku 86 let, zkoumají, zda i v době narůstajícího společenského tlaku může jednotlivec nadále žít jako lidská individualita.
Autor, jehož život poznamenal kromě války i komunistický režim, knižně debutoval románem Člověk bez osudu v roce 1975 a o 27 let později se stal držitelem Nobelovy ceny za literaturu.
Kertészovo klíčové dílo Člověk bez osudu je vyprávění židovského chlapce Gyuriho, postavené na kontrastu děsivosti života v koncentračních táborech a nezúčastněného vyprávění dospívajícího teenagera.
Po návratu Gyuri zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám – spíše než pochopení a empatie jej provází lhostejnost až nepřátelství. Podle tohoto románu byl v roce 2005 natočen maďarský velkofilm.
Kertész tvrdil, že pobyt v Osvětimi pro něj byl svým způsobem přínosný, jak to nazval. "V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí. Neumíte si představit, jaké to je ležet v táborové nemocnici nebo zažít desetiminutovou pauzu během nepopsatelné práce. Být velmi blízko smrti je také druh štěstí. A pouhé přežití představuje největší myslitelnou svobodu."
Mezi jeho další významné tituly patří romány Fiasko (1988) a Likvidace (2003). Napsal také sbírku povídek Anglický prapor, svazek tří studií Holokaust jako kultura a sbírku próz z let 1991 až 1995 pod názvem Někdo jiný.
Kromě toho Kertész také překládal literární a filozofické texty Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho, Ludwiga Wittgensteina a dalších.
Jeho knihy v četných překladech obletěly svět. Českému publiku je Kertész znám díky románu Kaddiš za nenarozené dítě v překladu Dany Gálové. Autor ho osobně představil v listopadu 1998 v Maďarském kulturním středisku v Praze. Na téma židovské literatury tehdy uvedl, že její odlišnost vnímá v "určitých jemnostech, v pocitu nebezpečí, který pochází z židovského původu".
Divadelní adaptaci románu Kaddiš za nenarozené dítě uvedlo loni na svých prknech Divadlo Archa.
V roce 1992 získal Cenu George Sorose za dosavadní životní dílo a v roce 1997 obdržel lipskou knižní cenu Evropského porozumění "za odvahu a důslednost při líčení osudů deportovaných Židů" ve svých knihách.
Nejvýznamnější ocenění - Nobelovu cenu za literaturu - dostal v roce 2002. Stal se tak čtvrtým maďarským laureátem Nobelovy ceny a prvním za literaturu.
Podle oficiálního zdůvodnění zvolili členové Akademie Kertésze za jeho spisovatelství, které zobrazuje "křehkou zkušenost jednotlivce proti barbarské svévoli historie".
V roce 2014 převzal maďarský Řád svatého Štěpána, který je nejvyšším státním oceněním.
Imre Kertész se narodil 9. listopadu 1929 v Budapešti. Ve čtrnácti letech jej deportovali do Osvětimi a potom do Buchenwaldu, odkud se vrátil v roce 1945. Po válce dokončil střední školu a po maturitě nastoupil v redakci deníku Világosság jako novinář. Odtud ho v roce 1950 vyhodili, protože deník převzali komunisté.
Živil se psaním zábavných divadelních her a muzikálů, později i překládáním z němčiny. Po celou dobu psal své romány, novely a eseje. S manželkou Magdou žil v Berlíně.
