Těch několik stovek uprchlíků převezených v noci z neděle na pondělí z Řecka zpět do Turecka neznamenalo ve srovnání se statisíci běženců, kteří se v minulých měsících vydali směr Evropa, prakticky nic. Vlády osmadvacítky v nich však chtějí vidět šanci, že akutní migrační problém vyřeší, anebo alespoň výrazně utlumí. Záruky, že se tato naděje naplní, nejsou valné a otazníků je mnohem více než odpovědí.

Už samotná dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem, že ti, kdo dorazí do Řecka po 20. březnu, budou vraceni zpět a že za každého Syřana mezi nimi se naopak dostane některý Syřan z tureckých uprchlických táborů do Evropy, stojí na nejistém základě. Zaprvé, pravidlo "jeden za jednoho" platí až do počtu 70 tisíc a nikdo dnes neví, co se bude dít, když tohoto čísla bude dosaženo. Stejně tak nikdo neví, co se stane, pokud se někdo rozhodne − což předem nelze nijak vyloučit − napadnout dohodu u nějakého soudu, protože je dost důvodů si myslet, že Turecko nesplňuje definici "bezpečné země", kam se dají běženci vracet.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se