Pracujete na oddělení speciální metodiky. Na co se specializujete?

Zaměřujeme se především na masné výrobky, ovšem jako druhoinstanční orgán. To znamená, že kontrolujeme to, co je maloobchodě určené k přímému prodeji koncovému zákazníkovi. Prvoinstanční kontrolu při výrobě provádí veterinární správa.

Znamená to, že se masné výrobky falšují nejčastěji?

Je to otázka spotřebního koše. Masné výrobky jsou v něm zastoupeny největší měrou, takže z toho také plyne počet našich kontrol tohoto sortimentu. Těch je stabilně kolem 35 tisíc ročně, vloni toto číslo vzrostlo kvůli tomu, že jsme přebrali některé kompetence také při kontrole pohostinských zařízení.

Čím se falšuje zboží? Je to hlavně voda, kterou se maso napouští, aby bylo těžší?

Jenom voda nestačí. Když nahradíte část hmoty vodou, bude jí chybět barva a chuť. Pokud najdete jinou náhradní surovinu, jako je třeba kůžová emulze nebo restrukturalizované sádlo, musíte stejně tak výrobek dobarvit a dochutit. Stávající předpisy přitom jiné suroviny coby náhražku povolují, ale je potřeba, aby o nich spotřebitel věděl. Třeba takové salámy jako gothaj nebo junior mají předepsané minimální množství složek. Je pak na výrobci, jakou strategii použije, zda dodá maso, nebo kůžové emulze. Přidává se i zmíněné restrukturalizované sádlo, které se pomocí želírovacích látek spojí v jinou hmotu. Úřad pak zkoumá dvě věci: zdali jsou náhražky povoleny a pak dodržení minimálního obsahu masa, případně zdali jsou deklarována skutečná množství obsahu složek ve výrobku.

Může zákazník nějak sám poznat, že výrobek obsahuje více vody? Třeba u ryb se to údajně dá poznat tak, že se maso během přípravy rozpadá.

U masných výrobků je to složité. Starší spotřebitelé si mohou pamatovat, jak chutnaly výrobky před 25 nebo 30 lety. Mladší lidé jsou zvyklí na jinou chuť. Spotřebitel si ověřuje, co kupuje, čte, co je napsáno na výrobku nebo i jinde, třeba na internetu. Vždy je pro něj podstatná kombinace užitné hodnoty a ceny. Z tohoto důvodu poskytujeme také výukové programy pro spotřebitele.

Získá u vás zároveň spotřebitel informace o výrobku, pokud jste jej kontrolovali?

Ano, ty může dostat, část výstupů najde i na našem webu. Vycházíme z předpokladu, že nejlepší obrana proti falšování potravin je aktivní a informovaný spotřebitel. Takového je těžké ošidit na ceně. Proto jsme také v roce 2012 založili webové stránky Potraviny na pranýři. Tam jsou zveřejňována závažná pochybení, která jsme zjistili, nyní jich je tam kolem 3500. Je tam ale i například seznam uzavřených provozoven. Web má v současné době kolem tří a půl milionu návštěv. Na web jsme navázali i mobilní aplikací, kdy nám mohou lidé v obchodě vyfotit závadnou potravinu a my už pomocí GPS zjistíme, ve které prodejně se nachází.

Dokážou zákazníci sami bojovat proti falšování potravin?

Na západ od nás se spotřebitelé sami organizují v různých spolcích. My tady suplujeme tento článek, spotřebitelé jsou osamoceni a mnohdy neví, že si mohou sami vytvořit spolek, který bude kvalitu potravin sledovat a hlídat.

Na západ od nás? Všeobecný názor je ten, že na západ od nás je kvalita potravin výrazně lepší.

Ne, to se nedá říct, že by na tom jakýkoliv jiný stát byl jinak. Fenomén falšování jídla je starý jako lidstvo samo. V době krize je třeba větší četnost, kdy se řada firem snaží o to, aby nezkrachovala a aby se udržela na trhu. Falšují se výrobky jak naše, tak i zahraniční, těch však postupně přibývá. Více se falšuje zboží větší produkce: konzervy,klobásy, párky. Například u šunky nebo u pečeně je to mnohem méně.

Dá se podle extrémně nízké ceny poznat, že je výrobek falešný?

To ne, existuje celá řada různých prodejců, slevových akcí a podobně. Ani já bych jako spotřebitel touto cestou nešel. Mluvíme ale o masu, třeba u lihovin by nízká cena měla být podezřelá, to je asi jediná komodita, kde podezřelá cena zavání podvodem.

Řetězce jsou přísné na výrobce, ale dovolí jim dodávat falšované výrobky. Kdo je vlastně skutečným viníkem?

To my nemůžeme zjistit. My sice vysledujeme, kdo zboží dodal, ale nezjišťujeme, na čí popud falešný výrobek vznikl. Podle zákona za to vždy odpovídá prodejce.

Vyvíjejí výrobci stále nové metody, aby se na ně nepřišlo?

Falšování je vždy o krok napřed. Normální člověk nepřemýšlí nad tím, jak někoho ošidit. Falšovatel ano, a tak má vždy náskok. Například máme metody na zjištění obsahu vody u ryb. Kontrolujeme jak mořské, tak sladkovodní, ale musíme být připraveni na měření i u druhů, které na trhu ještě nejsou, jsme proto připraveni třeba na tilápie. Tímto způsobem my reagujeme dopředu. Ale nejprve se musí způsob falšování projevit, pak ho odhalíme. Je to jako u dopingu, kde se také nejprve objeví nová látka, až potom se dostane na seznam.

Jeden čas panoval odpor k polským potravinám, snad v důsledku aféry s posypovou solí v brambůrkách. Je skutečně kvalita polských výrobků horší?

Na to je jednoduchá odpověď. Nejčastěji kontrolujeme výrobky našich sousedů. A největší záchyty jsou tudíž z těchto zemí. Ale zjištění od polských, německých, rakouských nebo slovenských výrobců jsou srovnatelná. Navíc u polských hranic funguje čilý přeshraniční obchod a lidé jsou zvyklí na polské výrobky, to u německých hranic není. Ale není země, která by měla výrazně horší kvalitu potravin oproti ostatním. 

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Jaké chystáte další kroky a postupy proti falšování potravin?

Hlavní je dopad na zdraví občanů. Byly i případy, kdy bylo ohroženo zdraví lidí, a proto jsme spustili systém AACS. Je to koordinační systém evropských zemí, které si takto předávají informace o zjištěných závadných šaržích. Státy se domluví, kolik každý z nich odebere jakých vzorků, a informace si pak vymění. Funguje to od roku 2013, kdy se objevilo koňské maso v hovězích výrobcích. O každém podobném případu se nyní rychle dozvědí všechny členské státy. Zároveň je tu systém rychlého varování pro jídlo a ryby (RASFF). Ve všech členských státech a v Evropské komisi jsou kontaktní místa, a pokud má některý člen RASFF informace o závažném zdravotním riziku u potravin či krmiv, musí okamžitě informovat Evropskou komisi.