Pokud bude Karel Schwarzenberg kandidovat jako pražský lídr TOP 09 příští rok ve sněmovních volbách, tak je s touto republikou opravdu něco špatně. Ale chyba není v osobnosti knížete − ten jen z loajality ke straně, se kterou prožil svůj politický vrchol, chce stále posloužit jako lapač hlasů. Problém je v nás voličích. Jak může být pro voliče, a paradoxně ještě navíc především ty mladší, pořád největším ternem skoro osmdesátiletý kmet, který vzhledem ke svému špatnému sluchu uslyší asi jen projevy Andreje Babiše, když bude řvát za řečnickým pultíkem? Schwarzenberg to na rovinu přiznává pro pražské poměry − v hlavním městě není nikdo tak populární a důvěryhodný, aby mohl místo něj kandidovat jako lídr. To se ale dá zobecnit i na další strany a celou republiku. Problém tak rozhodně není nedostatek mladých lidí v politice, jak se často uvádí. Naopak. Problémem je nedostatek starších politiků, kteří by mohli v mainstreamových stranách hodnověrně převzít lídrovské funkce.

Schwarzenberg vlastně celé své politické angažmá fungoval jako příznak krize stran. Vždyť při jeho kandidaturách do Senátu v nultých letech nikoho nenapadlo nic víc, než že se významná figura českých dějin jen chce ke stáru odebrat do rady moudrých. Ale pak, po krachu pevně rozděleného předávání moci mezi ODS a ČSSD, se vše koncem dekády změnilo. Poptávka po nových lidech vynesla Schwarzenberga před sedmdesátkou do ministerského křesla. Pak zakládal úspěšnou stranu. A vrcholem byla jeho "vítězná prohra" v prezidentském souboji s Milošem Zemanem. A s politikou ještě nekončí.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se