Je to neměnné pravidlo. Kdykoliv se zabýváme oblastí, kde by měl stát plnit svou funkci, zjistíme, že selhává. Před pár týdny jsme třeba v Ekonomu popisovali úroveň a směr vývoje základního a středního školství. Soukromníci jsou velmi napřed.

Aktuální hlavní téma − péče o staré lidi − přináší podobný obraz. Zatímco stát nedokáže reagovat na zvyšující se počet lidí potřebujících péči, na domov důchodců se leckde čeká dlouhé měsíce, soukromníci se pustili do akce. Vybudovat zařízení pro seniory je totiž investice se skvělou návratností několika let.

Asi nemá smysl rozčilovat se nad brontosauří akčností státní správy. Těžko od ní při jejích rakousko-uherských parametrech čekat víc. Jen nepoučitelný idealista znovu a znovu věří řečem neustále nových politiků o reformách. Realita je, že žádné reformy nikdy nebudou. Stát prostě bude vždy pomalý a omezený.

Realista se smíří s faktem, že stát poskytne základ jakési úrovně, a snaží se zajistit si kvalitní služby jinde.

Související