Případ Davida Ratha se vrací na začátek. Vrchní soud našel "závažné nedostatky" v rozsudku a vrátil kauzu středočeskému krajskému soudu. Mašina spravedlnosti funí, strojvůdci se potí, ale ne a ne dojet do cíle. Pravomocný verdikt ve čtyři roky staré kauze je pořád v nedohlednu. Těžko se v takové situaci divit, když leckomu přijde na mysl cynická věta, že před zákonem si jsou všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Kdyby to nebyl Rath, ale "obyčejný člověk", už by dávno seděl, řekne se.

Tak pomalu. Je sice jistě pravda, že kdo je známý, kdo má peníze a kontakty, je u soudu vždy v jakési výhodě. Může si dovolit lepší právníky, tudíž může kreativněji, a tím pádem déle kličkovat a někdy i zcela vykličkovat. Jenže na druhou stranu nevýhoda movité, vlivné či celebritní osoby spočívá v tom, že její proces bývá (často doslova) vysílán v přímém přenosu a koncentrují se do něj všemožné společenské sentimenty. Může se pak stát, že soudce podlehne náladě chvíle a dotyčnému z voleje napaří trest z rodu exemplárních. Místo chladného hlasu spravedlnosti můžeme někdy zaslechnout křik obecné pomstychtivosti.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se