Politici řeší problém. Jít, či nejít na Pražský hrad 28. října? Je to zapeklité. Zcela chybí prostor na tradiční výkruty. Nelze říci: "Ano, ale…" Ani: "Sice ne, ovšem vlastně ve skutečnosti…" Buď půjdou, nebo nepůjdou. Nic mezi. Cokoli udělají, bude vnímáno jako gesto. Tvrdé a jednoznačné, jaká už gesta z vlastní povahy jsou.

Prostor na chytristické mezipozice není ani v komentáři. Proto jednoznačně: Na Hrad, obsazený Milošem Zemanem, by nikdo, kdo nesouhlasí s jeho proruskou a pročínskou politikou ohnutého hřbetu, chodit neměl. Není možné souhlasit s obojakou větou předsedy poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, že babišovci na Hrad půjdou, "protože jde o svátek republiky, a ne Miloše Zemana". Ve skutečnosti Miloš Zeman státní svátek zneužívá jako vehikl pro prosazování vlastních politických zájmů. Státní vyznamenání pro něj nejsou primárně oceněním osobností, které se zasloužily o Česko, ale prostředkem reálpolitického vydírání (kauza Brady) a medailového vyplácení vlastních podporovatelů. Zeman si státní svátek privatizuje, přičemž chytře šíří krycí legendu, že kdo mu nepřitaká, uráží Česko. Podobně se k 28. říjnu vinuli i komunističtí prezidenti. Svátek byl "jejich". To nemá být přirovnání Zemana ke komunistickým prezidentům, jen upozornění, že Zeman není Česko. Neúčast na Hradě 28. října 2016 není urážkou Česka, jen vzkazem současnému prezidentovi, jehož mandát naštěstí končí už za rok a tři měsíce, že jeho představa o Česku jako hlavní základně ruských a čínských zájmů v Evropě je vadná.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se