Budeme mít nového ministra zdravotnictví, je to ředitel Motola Miloslav Ludvík, je z ČSSD, a jestli si předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka myslí, že právě touhle osobností zláká nějaké nové mladé městské moderní voliče, tak se dost plete.
Pojďme si pana Ludvíka představit. Nejlépe asi přes tohle:
"… Když se vrátíme asi dva slidy zpátky, bylo tam napsáno, že ta nemocnice dostala asi čtyři a půl miliardy korun na investice, tak to fakt není proto, že by si někdo myslel, že je ten Motol fakt potřebuje. (…) To je výsledek poměrně hodně tvrdého lobingu těch ve vyšších patrech tohoto státu, naštěstí jsme malá země, takže se člověk neuběhá, ale nicméně, co nám prostě pomáhá výrazně, je to, že ta nemocnice je schopna splnit každému, co mu na očích vidí. (…) A to je ten systém kulichů, kdy vám někdo z mého sekretariátu volá a posílá vám ty lidi a vy jste schopni je velmi dobře odpravit a velmi dobře se k nim chováte."
To jsou slova, která před 5,5 roku Ludvík jako ředitel motolské nemocnice v Praze, největší nemocnice v zemi, pronesl na výjezdním zasedání před svými nejbližšími podřízenými. Ano, jde o ty pověstné "kulichy", o protekční pacienty.
A teď si poslechněme, jak pan Ludvík mluví teď, těsně před tím, než se stane ministrem:
"Je mojí prioritou, aby byla zachována lékařská péče, která je dostupná pro všechny bez ohledu na jejich finanční situaci. Musí zůstat, že přijdete k lékaři a máte jistotu, že ať jste docent, nebo zedník, dostanete úplně stejnou péči."
Co na to říct? Jestli lidé opravdu něco na politicích nesnášejí, tak je to to, když jsou slizcí, když tlachají, jak se jim zrovna hodí a nedá se jim věřit.
Ono už to bylo bizarní, když Ludvík svolal tiskovou konferenci na začátku roku 2011, aby vysvětlil ty děsné věci, které na zmíněné nahrávce říká. Nešlo nepřiznat, že systém kulichů existuje. Ale novináři a všichni, kdo mu chtějí škodit, podle něj prostě vůbec nechápou, kdo je vlastně tím kulichem. Prý to vůbec není bohatý nebo vlivný člověk, který za odměnu zařídí, aby se nemocnice či někdo z jejích zaměstnanců měli o něco lépe. Je to prý jen "něčí známý" a tomu říká touhle roztomilou přezdívkou. A určitě není před nikým upřednostňován. Tak určitě.
Jmenování Ludvíka je důkazem, že se ČSSD jen tak nezmění. Rozhodně to Sobotka tímhle stylem nestihne do příštích voleb. Nebo lépe řečeno, do jakýchkoliv voleb, kterých by se on mohl zúčastnit.
Dobře, víme, že to není tak, že by si předseda ČSSD a premiér své ministry skutečně vybíral. Bohuslav Sobotka jistě nesnil o tom, že v jeho kabinetu bude jeho stranu reprezentovat zrovna politik Ludvíkova charakteru. Je to celé jen důsledkem jeho ne zcela promyšlené snahy o záchranu sebe sama před blížícím se volebním sjezdem ČSSD.
(Přičemž tím Sobotka ani vlastně žádné velké stranické body nezískal. Sobotka ani vlastně nepotřeboval ministra zdravotnictví měnit. Ale nějaké změny udělat potřeboval, aby bylo na sjezdu co vykazovat, a nahradit ministra Němečka bylo snadné, protože ten se stejně chystal z vysoké politiky za rok po volbách odejít a nestojí za ním ani žádná regionální stranická skupina. Potíž ale přišla ve chvíli, kdy se ukázalo, že ministra zdravotnictví nechce nikdo moc vzít. I ambiciózní Ludvík na nabídku po jistém zdráhání kývl jen pod podmínkou, že se bude moct po volbách vrátit do čela motolské nemocnice. Ludvík ve vládě ale zároveň ve vnitřní politice ČSSD neznamená nějakou významně vyšší podporu jeho pražské organizace pro Sobotku. Prostě je to navíc celé poněkud fraškoidní.)
I přes to, že o složení vlády rozhodují spíš vnitřní poměry v politické straně, je prostě pro ČSSD ostuda, že nemá pro ta nejvyšší patra státní správy lepší osobnosti. Pro někoho je to možná nepřekvapivé, ČSSD má k moderní levicové straně neskutečně daleko. Kvůli těžkopádné struktuře tak skvěle ovládané utalitaristickými kariéristy je v téhle velké straně mimořádně těžké prosadit nové osobnosti nebo nové nápady. Jistě, lze opravdu říct, že to přece víme. Zarážející je, jak moc slabý má sociální demokracie pud sebezáchovy.
