Deset měsíců před volbami se zdá náskok Andreje Babiše nesmazatelný. Sociolog agentury Median Daniel Prokop ovšem upozorňuje, že zdaleka není rozhodnuto. Vedou ho k tomu zkušenosti z minulých voleb, kdy se preference za poslední rok výrazně změnily, a také čísla z modelu Medianu, která se liší od konkurenčních výzkumů.

V současné době to vypadá, že volby musí jednoznačně vyhrát Babišovo hnutí ANO. V různých průzkumech vede před ČSSD o 10 až 15 procent. Je tedy „hotovo“?

Rok před volbami nejde moc na nic usuzovat. Vezměte si minulost. Na podzim 2012 měla ČSSD v průzkumech nad 30 procent a levice celkově sahala po sněmovní většině. Nakonec v roce 2013 dala dohromady jen asi 35 procent.

Snad ještě masivnější změny proběhly v posledním roce před volbami 2006 i 2010. ANO tedy zdaleka nemá vítězství jisté. Má však velmi silnou pozici, která je dána silnou ekonomikou, relativní stabilitou vlády, absencí skandálů, schopností přivlastňovat si úspěchy vlády (valorizace, vyrovnaný rozpočet), pořád relativně silnou personální stránkou (podnikatelé a osobnosti, jako je Pelikán, Zlatuška, Stropnický) a lepší pozicí ve velkém tématu posledních let, kterým je „efektivní správa“. Takže jsou favorité, ale jisté to nemají. A vlastně si ani nemyslím, že dnes ANO vedlo o patnáct procent. V našem modelu mají náskok okolo 7 procentních bodů, což není nesmazatelné.

V tom se ovšem váš model zásadně liší od konkurence. Proč bychom si měli myslet, že zrovna ten váš je správný?

My se lišíme dvěma postupy. Za prvé dovažujeme data na minulé volební chování, tak aby počet voličů ANO z roku 2013 ve vzorku zhruba odpovídal jejich zastoupení v populaci. Voliči ANO patří mezi zastižitelnější části populace, kterým nevadí odpovídat na výzkumy. Zvlášť politické, když pozitivně vnímají politickou situaci. Hnutí ANO tak může být do jisté míry nadhodnoceno. My se tento efekt snažíme redukovat. Za druhé nespoléháme čistě na spontánní otázku. Jen asi 40 procent lidí si je dnes jisto tím, koho by volili, pokud by se volby konaly příští týden. Zbytek váhá mezi více stranami. Když po nich tazatel bez přípravy a nabídky chce jednu vybrat, častěji uvedou tu velkou a obecně přijatelnou.

V minulosti tato metodika vedla k velmi silným preferencím ČSSD v předvolebním období, které pak těsně před volbami s tím, jak se respondenti rozhodovali, šly dolů. Dnes se nám v datech ukazuje, že velká část voličů spontánně uvádějících ANO ve skutečnosti uvažuje i o jiných stranách. My v modelu zohledňujeme všechny zvažované strany podle toho, jak silně se k nim respondent přiklání. Tato metodika podle našich dat generuje přesnější výsledky na všech volbách od roku 2010. Vítězství ANO o 7 až 8 procent je podle mne dnes realističtější, i s ohledem na to, o kolik vyhrává (pokud vyhrává) volby jiných typů.

Může ale něco vítězství ANO zvrátit?

Zřejmě by to bylo myslitelné za situace, kdy by došlo k propadu ekonomiky či nějaké velké korupční kauze, nebo k velkým problémům EET. To by ANO poškodilo, protože voliči nyní oceňují, že si dokáže poradit s veřejnou správou a fungováním státu. Je také myslitelné silné odčerpání hlasů jinou stranou – například kombinací STAN + KDU nebo Robejškových Realistů (pokud z nich něco bude). Pokud jde o levici, tak ta by k vyrovnání souboje musela najít témata, která kampaň budou polarizovat do levopravého konfliktu, takže by jí přestali odcházet voliči k ANO.

ANO dnes totiž těží z toho, že cíle voličů jsou v době růstu dost podobné (malý schodek, vyšší penze, málo korupce, efektivní správa) a ANO má podle voličů vyšší kompetence v naplňování těchto cílů. To ukázal i náš krajský výzkum pro Českou televizi. Kvůli absenci levopravého konfliktu taky klesá mobilizace starších a chudších voličů, aby volili a volili levici.

Hovoříte o polarizačním tématu, které by pomohlo ČSSD. Co by takovým polarizačním tématem mohlo být?

Důležité myslím bude, jak si strany poradí s tématem nízkých mezd. Naše jarní krajské výzkumy pro ČT ukázaly, že toto téma nahrazuje téma nezaměstnanosti. Získávání politických bodů na investiční pobídky pro firmy, které tady budou platit lidem 15 tisíc korun, je hudba minulosti. Kdo si tohle uvědomí a politicky se na tom začne dobře profilovat, může posilovat.

Pak je tu téma úniků peněz do daňových rájů, na čemž Česko tratí 15 až 57 miliard ročně. Podle našich výzkumů tyhle úniky považují lidé za zásadnější než ty, proti nimž bojuje EET. Souvisí to totiž s pocitem nerovnosti v přístupu k právu a obcházení povinností. A řada dalších dílčích socioekonomických témat, jako je relativně častá chudoba rodin s dětmi, zejména samoživitelek.

Přesto - má ANO potenciál získat absolutní většinu ve sněmovně a vytvořit jednobarevnou vládu, tak, jak si to přeje Andrej Babiš?

To je myslím velmi nepravděpodobné. Volební potenciál ANO (tedy kolik by získalo, kdyby ho volili všichni vážně zvažující) podle našich dat leží pod 35 procenty. Musela by nastat extrémní kombinace okolností, aby vystoupala někam ke 40–45 procentům, která při propadnutí větší části hlasů a d’Hondtově přepočtu mohou zajistit většinu ve sněmovně.

Jak vidíte perspektivu Starostů a nezávislých?

Samostatně jsou zatím podle mne omezení. Ve volebních modelech mají 1,5 až 4,5 procenta. Přitom už v nich je zahrnutý efekt krajských voleb. Volební potenciál na překročení pěti procent určitě mají, ale na výrazně vyšší samostatný zisk jim myslím zatím chybí celostátní téma či ideologie, kterou lze v krajských volbách postrádat, ale nad tím je důležitá. Takže jim dávám šanci spíše ve spojení s jinou formací.

Narazil jste na projekt Realisté politologa Robejška. Má šanci oslovit větší množství lidí?

To je zcela nejasné. Neexistují k tomu žádná data. Asi záleží na programu a lidech, které tam přivede. Ezoterickými texty o Paretově principu, které znějí jako kombinace gymnaziální seminárky a Paula Coelha, a pěti větami o obraně českých rodin a českého prostoru moc lidí neosloví. Ale to asi Petr Robejšek a finanční podpora, která stojí za ním, vědí. Takže bych je ani nepodceňoval.

Jaké jsou šance krajní pravice v Česku?

V krajských volbách se antisystémově smýšlející voliče povedlo do jisté míry koncentrovat Tomiu Okamurovi v koalici s SPO. On má, na rozdíl od lidí, kteří se zaměřují výhradně na imigraci, islám a menšiny, jednu schopnost – dostat do toho nějaké sociální téma. Například exekuce v roce 2013. Pokud opět něco takového vyhmátne a ostatní strany mu to ignorováním těchto témat dovolí, tak má šanci solidní.

Co bude celkově o rozložení politických sil po volbách 2017 rozhodovat?

Kromě toho, co jsem zmiňoval, je důležité i to, jak se spojí strany a kolik propadne hlasů. Vezměte si třeba Stranu zelených a piráty. Jejich úspěch (na který mají podle mne větší šanci v koalici) dost ovlivňuje, kolik mandátů ze svých procent nakonec vytěží velké strany.

Srovnejme dva scénáře. V prvním kandidují zelení a piráti zvlášť a získají každý 3,5 procenta. V druhém kandidují spolu a získají 6 procent na vstup do sněmovny a jedno procento voličů se odkloní k jiným stranám. Za předpokladu, že mimo ně propadne 10 procent hlasů, máme v prvním scénáři 83 procent nepropadlých hlasů a ve druhém scénáři 89–90 procent nepropadlých hlasů. Síla ANO při stejném zisku hlasů se v těchto dvou scénářích může lišit až o 5 nebo 6 mandátů. Takže při těsných výsledcích i toto rozhodne.