Mimochodem Davida Klimeše: Hledá se pozitivní program

Už jste četli nový dlouhodobý program TOP 09? Nemyslím jen těch pár výňatků v médiích, že se budeme mít jako v Německu, platit eurem a že volit se bude přes internet. Mám na mysli celých 47 stránek. Že není důvod? Ale je. Nikdo v poslední době tak dobře neukázal, jak mizerně politici formulují to, co chtějí pro tuto republiku.

Dokážou sice vynikajícím způsobem popsat, proč zemi škodí Zeman, Babiš, Kalousek, Sobotka (dosaďte, koho chcete). Ale když mají říci, co pozitivního sami přinesou a proč, velmi rychle to končí podobnou vatou, jakou nyní sestavila TOP 09.

Ta nás ve své takzvané Vizi 2030 například informuje, že "pokrok, rizika i výzvy se týkají všech myslitelných a klíčových oblastí způsobu našeho života: morálky, etiky, kultury, vědy, práce, životního prostředí, zdraví, výroby i volného času".

Stejně tak nepochybujte, že "kulturní infrastruktura nejen ve velkých městech, ale i na venkově není jen místem pasivní konzumace kultury". A možná vás to zaskočí, ale "s rychlostí inovací se přirozeně zkracuje životnost produktů, což souvisí nejen s dynamikou jejich obměny, ale i s emociální labilitou konzumentské poptávky".

Ne, to není posmívání se poněkud nepovedenému dokumentu TOP 09. Strana naopak zaslouží pochvalu, že se o něco takového alespoň pokusila. Nicméně neuspěla a uspět vlastně ani nemohla. Několik posledních let česká politika (a s ní také média a část veřejnosti) žije pouze z negativního vymezování se vůči současným vládcům Česka.

Přirozená touha utvářet programový konsenzus pro další roky se zcela vytratila a TOP 09 nám nyní jen připomněla smutný fakt: že když už se o to pokusíme, nedokážeme o budoucnosti pomalu ani srozumitelně mluvit. Jak se to mohlo stát?

Neustálé rozhodování

Německý psycholog a sociolog Erich Fromm už před více než sedmdesáti lety v knize Strach ze svobody popsal dvojznačnost lidské svobody − čím jsme individuálnější, tím více také rostou naše obavy a úzkosti.

Podle Fromma může člověk tyto obavy řešit novými závislostmi, nebo se pokusit naplnit vlastní jedinečnost a individualitu. Odsud pochází ono slavné Frommovo dělení na "svobodu od" a "svobodu k".

První svoboda je vymezená negativně, druhá pozitivně.

"Důsledkem tohoto nepoměru mezi osvobozením od nějaké vazby a nedostatkem možností k pozitivní realizaci svobody a individuality došlo v Evropě k panickému útěku od svobody do nových vazeb, nebo alespoň do úplné lhostejnosti," psal Fromm v roce 1941. Tehdy se zejména snažil pochopit, jak se mohl etablovat nacismus, který jej vyhnal z vlasti.