Ve své prostorné kanceláři má vše, co k ministrovi patří. Důstojný pracovní stůl, pohodlnou koženou sedací soupravu, knihovnu, plazmovou televizi. Na zdi visí i černobílé portréty dvou bývalých prezidentů: Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla. Současný Miloš Zeman ale chybí. "Je ve vedlejší místnosti, v salonku, tam ale nechodím," říká ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Leccos to vypovídá o jeho zvláštní pozici v hnutí ANO, jehož šéf Andrej Babiš si se současným prezidentem rozumí stále lépe.

HN: Hnutí ANO má těsně před sjezdem a čelí nezvyklé situaci, kdy brzy po volbách odvolává v Olomouci svého hejtmana Oto Koštu. Sílí tak hlasy, že kdo v ANO neposlouchá − konkrétně Andreje Babiše −, nemá šanci. Sám hejtman říká, že důvodem byla právě jeho neposlušnost, konkrétně neochota odvolat ředitelku krajského úřadu. Jak je to s neposloucháním rozkazů v ANO?

Myslím, že jsem sám příkladem toho, že řeči o bezvýhradné poslušnosti nejsou pravdivé. I když o té situaci na Moravě nic nevím, ty lidi neznám.

Robert Pelikán (37)

◼ Původně chtěl studovat filozofii, nakonec ale v letech 1998 až 2003 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

Na fakultě působí jako externí spolupracovník katedry občanského práva.

◼ Pracovně začínal jako advokátní koncipient v kanceláři Císař, Češka, Smutný a spol., poté byl advokátem v mezinárodní advokátní kanceláři Linklaters a v roce 2009 spoluzaložil advokátní kancelář Vrána & Pelikán.

◼ Hájil například Karlovy Vary ve sporu se skupinou firem o vlastnictví sportovně-kulturního centra KV Arena.

HN: Domníváte se, že olomoucký případ či kauza s dluhopisy Agrofertu mohou snížit preference ANO?

Podle mého názoru ta pseudoaféra s dluhopisy může vést jedině ke zvýšení finanční gramotnosti našich občanů.

HN: Považujete tedy to, co Andrej Babiš jako majitel Agrofertu a ministr financí provedl, za absolutně čisté?

Provedl to, co spousty podnikatelů. Nehledě na to, že v první řadě je vydal s velkou reklamou, jak je to fajn, že se nemusí platit daně, český stát.

Pokud tedy něco udělá sám stát v osobě tehdejšího ministra financí, je pak absurdní někomu říkat, že je špatné, když to zopakoval. Andrej Babiš také řekl, že si nechá udělat audit legálnosti svých příjmů, a tím to považuji za absolutně vyřešené.

HN: O vás se říká, že jste jediný takzvaný pravdoláskař v ANO. Není to tak, že si vás Andrej Babiš v té roli tak trochu pěstuje, aby mohl říci, že ANO není pouze pragmatické, bezcitné, vždyť má přece Pelikána?

Já ale nejsem jediný. Řada lidí v ANO sdílí ideje humanismu a kulturnosti, třeba pan Telička, paní Jourová, pan Vokřál.

HN: Jenže třeba prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů vůči Číně jste ostře kritizoval jen vy.

Ani kolega Telička si nebral servítky. Já ale mám svoje názory, ty netajím a někomu se líbí a jinému ne.

HN: Vy se netajíte ani názorem na současného prezidenta Miloše Zemana, jehož obraz ani nemáte ve své kanceláři. Říkal jste, že jste ho nevolil a že nyní plní − v tom negativním slova smyslu − přesně to, co jste očekával. V ANO teď probíhá debata, zda podpořit v prezidentské volbě právě Zemana, nebo postavit svého kandidáta. Co myslíte, že převáží?

To nevím. Vzhledem k tomu, že je volba dvoukolová, je ale možné o podpoře jakéhokoliv jiného než našeho kandidáta uvažovat ve druhém kole. Do prvního bychom jako silná, sebevědomá strana měli poslat svého vlastního kandidáta.

Do politiky přes ministerstvo financí

Robert Pelikán vstoupil do vysoké politiky z advokacie docela nenápadně.

Andrej Babiš ho jmenoval v roce 2013 členem rady ekonomických poradců hnutí ANO.

◼ Během následujících měsíců rychle vyletěl vzhůru. Už za půl roku ho Babiš přivedl jako ředitele právní sekce na ministerstvo financí. Tam ale Pelikán zůstal jen pár měsíců. Brzy zamířil výš – zdědil svou nynější kancelář po bývalé náměstkyni ministryně spravedlnosti Haně Marvanové.

Nahradil ji v polovině roku 2014 poté, co se Marvanová dostala do sporu s ministryní Helenou Válkovou.

◼ Když se Pelikán stal po Válkové ministrem, ve své kanceláři, kde na jeho práci dohlížejí dva bývalí prezidenti, Masaryk s Havlem, zůstal. Portrét Miloše Zemana nechal v ministerské pracovně, kterou přeměnil na zasedací salonek.

◼ Do ANO Pelikán vstoupil až na konci roku 2015 a i to z něj dělá ministra, který vyčnívá z řady. "Já ale nejsem jediný, řada lidí v ANO sdílí ideje humanismu a kulturnosti, třeba pan Telička, paní Jourová, pan Vokřál," říká.

HN: Takže jste proti tomu, aby se ANO v prvním kole postavilo za Zemana?

Myslím, že by to bylo nelogické.

HN: A v druhém kole, pokud by váš kandidát nepostoupil?

To je předčasná otázka.

HN: Vidíte na tuto funkci někoho jiného než ministra obrany Martina Stropnického?

Stropnický by se na tuto pozici určitě výborně hodil. Zajímavou kandidátkou pro mě by ale byla i Věra Jourová.

HN: Paní Jourová ale naznačila, že by z funkce eurokomisařky jen nerada odcházela před koncem funkčního období.

Asi to tak je.

HN: Vy osobně chcete v politice pokračovat?

To sloveso je špatně zvoleno. Zdá se, že nějakým způsobem ve volební kampani pokračovat budu.

HN: Budete tedy kandidovat na poslance?

Vypadá to tak.

HN: A chtěl byste být znovu ministrem?

Kladu si otázku, zda chci přijít o další čtyři roky života.

HN: V advokacii, odkud jste přišel, by vám bylo lépe?

Popravdě řečeno, kdybych se řídil hlasem svého srdce, už tu dávno nesedím.

HN: A čím se tedy řídíte?

Tady si budu odporovat. Hlasem svého srdce, ale jiné části. Já k té práci pro státní sektor opravdu přistoupil, i když to bude znít hrozně, jako ke službě vlasti.

HN: Co vás na politice štve?

Iracionalita politické diskuse. Když si poslechnete projevy ve sněmovně, zjistíte, že se tam žádná racionální debata nevede. Ti lidé se navzájem neposlouchají, a když ano, tak si nerozumí.

A já nevím, jak se v takovém prostoru pohybovat, na to nejsem ze své předchozí advokátské praxe zvyklý.

HN: U soudu si obhajoba s žalobou také moc nerozumí…

Obě strany ale aspoň poslouchají soudce. Tady úplně chybí to vzájemné naslouchání, vůbec připuštění možnosti, že dám tomu druhému za pravdu. A já pak nevím, co se po mně chce. Sice umím vysvětlovat, logicky argumentovat, ale to nikoho nezajímá.

HN: S čím byste šel do dalšího volebního období? Řekněte tři svoje priority.

Je samozřejmě řada věcí, které se za ty dva a půl roku nepodaří dotáhnout a chtěl bych je dokončit. Zbývá dořešit exekuce, novela teď míří do vlády, jsou potřebné změny v zákoně o obchodních korporacích, ty také míří do vlády, a u nového občanského zákoníku. Je také třeba pokračovat v práci na obou procesních kodexech a dotáhnout elektronizaci justice.

HN: V jednom z předchozích rozhovorů jste v otázce na reorganizaci policie zmínil, že "někteří politici některých stran jsou zatraceně nervózní, protože dokonce ani ta reorganizace úplně všechno nezastavila". Jak jste to myslel? Jak se ta nervozita projevuje?

Třeba v tom, že si přijmou ona doprovodná usnesení k závěrům vyšetřovací komise. Nebo že slyšíte v kuloárech velice neuctivé vyjadřování na adresu našich státních zástupců, výrazy, které byste čekali v nějakém přístavním baru.

HN: Chápu správně, že se někteří politici bojí, že budou vyšetřováni, stíháni, že se bojí, že na ně někdo něco má?

Vidím nervozitu z toho, že se obávají, že mohou být vyšetřováni třeba jejich blízcí spolupracovníci, bojí se, co se na jejich stranu případně objeví.

HN: Co říkáte případům, a je jich řada, kdy dokonce ani státní úřady nerespektují rozsudky českých soudů?

Třeba v případu azylových rozhodnutí je to skoro pravidlem. Soudy velmi často ruší odmítavá rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra a přiznávají žadatelům o azyl v Česku nárok na něj. Úředníci však opět rozhodují stejně, jako by rozsudek soudu neexistoval. A běží nové soudní kolo, azylová řízení se pak vlečou roky. Co s tím?

To nevím, na to by měl odpovědět ministr vnitra. Vzkaz, který tenhle odbor dlouhodobě vysílá do světa, je jasný. Chtějí říct − daří se jim to −, že tady vlastně vůbec žádní cizinci nejsou vítáni. Byť už nemáme vlastně vůbec žádné Čechy, kteří by chtěli pracovat, ale máme 140 tisíc volných míst, hádáme se tady o to, zda navýšíme kvótu o dalších 1200 Ukrajinců, zatímco Poláci jich už vzali milion.

Ale vždycky, když o tom přemýšlím, říkám si, jestli tenhle vzkaz není v něčem pravdivý. Možná jsme opravdu tak xenofobní, že je pro cizince lepší to zkusit někde jinde.

HN: Legislativní šance, jak přinutit alespoň úřady k respektu k soudům, tedy není?

Ony tím nerespektují české zákony, a když jim to zákonem ještě jednou uložíte, nějak moc si nepomůžete.

HN: To je ale dost zoufalé. A tohle je jeden relativně drobný případ.

Je, opravdu z toho nejsem šťastný. Navíc země, která se uzavírá svému okolí, nakonec vždycky intelektuálně a kulturně trpí a zaostává.

HN: Co si myslíte o akci nového ministra pro lidská práva Jana Chvojky, který ruší program HateFree?

Je to škoda, i když existují názory, že je to taková akce intelektuálů pro intelektuály. Asi na tom něco je, ale možná i to je důležité, aby takoví lidé měli něco, s čím se mohou identifikovat. Mezi věci, které HateFree dělalo, ale patřilo i napravování obecně přijímaných omylů, jak se dnes moderně říká hoaxů, což je něco, co s velkou slávou před pár týdny spustil ministr Chovanec na vnitru. Nevím, proč to na jednom místě, kde to docela dobře fungovalo, rušíme a jinde zakládáme. I kvůli kritikům, kteří tvrdí, že jde o nějakou cenzuru − což je ale samozřejmě nesmysl −, bylo vhodnější, když to bylo pod ministrem pro lidská práva než na ministerstvu vnitra.

HN: Takže podle vás by se mělo v projektu pokračovat?

Mrzí mě to, ten projekt nebyl špatný. Stal se bohužel terčem nějakých zahořklých lidí, ale to by neměl být důvod k jeho zrušení. I to nařčení ze střetu zájmů šéfa projektu Křístka se mi zdá účelové. Navíc lidé, kteří se do toho strefují, si stále myslí, že je to nějaká neziskovka, a nevšimli si, že je to Úřad vlády.

HN: Pražský městský soud nedávno ve svém rozhodnutí napsal, že soudkyně Králová, která několikrát řešila kauzu Nagyová a nakonec jí byla odebrána, mohla být podjatá. Nezvažujete, že na ni kvůli tomu podáte kárnou žalobu?

To je hrozně zapeklité. Rozhodně bych nechtěl ovlivnit výsledek řízení tím, že bych kohokoliv, kdo v tom řízení nějak rozhodl, hnal před kárný senát. Protože bych tím nepřímo vysílal vzkaz, co si o tom myslím. Mohlo by to potom být interpretováno třeba tak, že pokud někdo rozhodne jinak, půjde před kárný senát. To v žádném případě nejde.

HN: Když jsme u těch soudů, v justičním areálu na Míčánkách někdo opakovaně nahlašuje bombu. Celý areál se pak musí vyklízet, protahuje to a ovlivňuje délku soudních procesů a tak dále. Neplánujete nějaká opatření?

Můj státní tajemník se už obrátil dopisem na policejního prezidenta, aby aplikovali větší odbornost při vyhodnocování těch nahlášených bomb.

HN: Co si pod tím máme představit?

Laicky si představujeme, že existují odborníci na tuto oblast, kteří dokážou rozpoznat, zda má, nebo nemá smysl vyklízet budovu pokaždé, když tam někdo nahlásí bombu. Nemůže to fungovat automaticky. Ten prostor je střežen, všichni procházejí kontrolou. Nejsem odborník, ale pokud si vzpomínám, není mi známo nic o tom, že by byl v posledních letech ohlášen některý z úspěšných teroristických útoků. Pokud tady někde byla tisíckrát nahlášena bomba a nikdy tam nebyla a na druhou stranu, když v Evropě vybuchla spousta bomb a nikdo je nenahlásil, neměli bychom z toho učinit nějaký závěr?

HN: Z bývalých kasáren v Karlíně má být také justiční areál. Má už projekt jasné obrysy?

Máme představu a víme, co chceme. Brzy vyhlásíme architektonickou soutěž. Dost se na to těším, ten prostor je zajímavý a nabízí mnoho možností. Díky němu v Praze může vzniknout po letech zase něco architektonicky hodnotného.