Už jako dítě Petr Nešpůrek věděl, že chce být ředitelem hotelu. "Pocházím z hoteliérské rodiny, mám to v krvi. Bratr vede hotel na Dolní Moravě. Můj pradědeček měl hotel v Dolních Kounicích u Brna, za první republiky to byl vyhlášený hotel, ale v roce 1948 přišli komunisti a sebrali nám ho. Po revoluci nám vrátili hostinec čtvrté cenové kategorie," vypráví Nešpůrek.

Na soukromé hotelové škole Bosonožská v Brně dostal příležitost zúčastnit se dvouměsíčního programu v italském Udine. Ze školy jich jelo šest, každého umístili do jiného hotelu. Ze začátku pracoval jako pomocný číšník na baru, neuměl italsky, a tak nemohl obsluhovat zákazníky. To se ale brzy naučil, k obsluze se dostal a vyzkoušel si také práci v kuchyni. Za osm týdnů se jazyk obstojně naučil. "Jde to, když se jinak nedomluvíte. Anglicky v Itálii nikdo moc neuměl," říká ředitel, který se dnes domluví italsky, německy a samozřejmě anglicky.

Zkušenosti, které na takové praxi získal, by v 90. letech v Česku nenasbíral. "Erasmus mi dal hlavně dvě věci. V sedmnácti letech jsem se musel sám o sobe postarat, neměl jsem tam maminku ani tatínka, kteří by mi pomohli, a zkušenosti. Hotelnictví a služby tam byly na jiné úrovni než tady v Česku," míní. Líbilo se mu, že dostal příležitost skutečně se něco naučit. Nebrali ho jako učně, ale jako kolegu. Zeptali se ho, co by si chtěl vyzkoušet. Když šel na praxi do hotelu v Česku, nechali ho jen čistit kachličky a pulírovat příbory.

Hotel je nejvíc živý v noci

To ho nadchlo, takže po maturitě se nepřihlásil na vysokou školu, ale znovu odjel do Itálie.
Začínal na pozici číšníka a vypracoval se na manažera restaurace. Poté se díky stipendiu dostal do Austrálie, kde studoval hotelový management na Bond University a potkal svou nynější ženu, Thajku. Ještě se ale nechtěli usadit, tak odjeli do Glasgow, kde Nešpůrek pracoval jako management trainee v hotelu Radisson SAS.

"To mi dalo asi nejvíc. Pracoval jsem v jednotlivých střediscích, začínal jsem jako manažer na baru a vypracoval se na nočního manažera. Každý si myslí, že v hotelu je nejvíce práce přes den, ale je to přesně obráceně. Ve dne v hotelu nikdo není, hosté jsou venku. V noci jsou všichni na pokojích a něco chtějí. Hotel žije v noci," popisuje Nešpůrek. Díky těmto zkušenostem mohl přeskočit rovnou na ředitele.

"Generální ředitel Orea Hotels Šafařík mi věřil a vsadil na mé zkušenosti. Byl jsem tenkrát hodně ctižádostivý a chtěl jsem ukázat, co ve mně je. Nabídl mi místo ředitele prvního hotelu, který síť otevírala v zahraničí - tenkrát v Bratislavě. Byl jsem nejmladším ředitelem v řetězci, druhému nejmladšímu bylo čtyřicet let," říká Nešpůrek. I tak ale přiznává, že to bylo náročné a spoustu věcí se učil za pochodu.

Byl to ale malý hotel se třiceti pokoji, Nešpůrek chtěl víc. O tři čtvrtě roku později se tedy přesunul do Harrachova, kde šéfoval dvěma hotelům, které měly přes dvě stě lůžek. Pak vedl hotel Angelo v Plzni. "V roce 2010 mě oslovila společnost NH Hotels, která otevírala první hotel v Česku - kongresový hotel v Olomouci. Tu nabídku jsem přijal. Pak mi nabídli převzít tehdejší hotel Mövenpick v Praze," říká Nešpůrek v lanovce, která spojuje spodní a horní část hotelu. Při jízdě mají hosté celou Prahu a pověstné malostranské střechy jako na dlani.

S italskou rodinou si píšu přes WhatsApp

S rodinou, u které Nešpůrek na Erasmu v Itálii bydlel, stále udržuje kontakty. "Dodneška si píšeme přes WhatsApp, já si tak udržuji úroveň italštiny. Když jedu kolem, zastavím se u nich," říká ředitel. Ze svých pobytů v zahraničí má spoustu kamarádů, s kterými si předává zkušenosti. Když přijedou do Prahy, bydlí u něj v hotelu.

Na zahraniční zkušenosti nedá dopustit ani dnes. Každý zaměstnanec jeho hotelu musí minimálně na 14 dní vyjet někam na zahraniční pobočku a stínovat své kolegy.