"Přijelo snad deset policejních aut, těžkooděnci se psy vtrhli do naší firmy. Pět ukrajinských dělníků, kteří tam pracovali, přirazili ke zdi, povalili je na zem," vypráví majitel firmy na Vysočině o nedávné policejní akci Cizinec. "Jsem z toho v šoku. Byli to slušní a pracovití lidé, policie se k nim chovala jako k nějakým teroristům nebo dealerům drog."

Zveřejnit své jméno a název firmy citovaný podnikatel nechce. Bojí se, že by si tím vykoledoval zásah policie v dalších svých firmách, kde zaměstnává pracovníky z Ukrajiny ve stejném – a podle policie nezákonném – režimu. Rozhodně v tom není sám. Jen při zmíněné akci Cizinec policie vyhostila zhruba tři sta pracujících Ukrajinců. Provalilo se jméno jediné dotčené firmy – Rohlík.cz – a záběry z jejího skladu, odkud policie odvezla přes osmdesát dělníků ze zahraničí.

Úzké hrdlo

Ukrajinci jsou mezi českými podnikateli velmi oblíbení. Mají pověst svědomitých dříčů, jsou nám kulturně blízko, není tu ani výrazná jazyková bariéra. A jsou neskutečně flexibilní, za prací jsou ochotni vyrazit okamžitě, a když práce dojde, v tichosti se přesunou jinam. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj vzpomíná, že když během krize před deseti lety ubyla pracovní místa, velká část z nějakých sto třiceti tisíc Ukrajinců, kteří tu tehdy pracovali, se doslova "vypařilo".

Jenže teď je situace právě opačná, ekonomice se daří a firmy hlásí, že jim chybí sto čtyřicet tisíc lidí. Samozřejmě nechtějí na všechna místa cizince. Podle Rafaje je střízlivý odhad hladu po pracantech z Ukrajiny někde kolem dvaceti tisíc nových lidí.

Až do loňského srpna vedla jediná cesta přes český konzulát ve Lvově. Jeho Visapoint – on-line přihláška ke vstupnímu pohovoru – sice nahradil dlouhatánské fronty před ambasádou, ve kterých řádili překupníci, funkční však nebyl. "Zkoušela jsem se tam sama připojit, opakovaně několikrát za den, systém mi ale vždycky hlásil, že žádný termín pohovoru není momentálně k dispozici," říká Eva Brdíčková, personalistka východočeské firmy Isolit-Bravo, která chtěla zaměstnat deset Ukrajinců. Reportéři ČT a Českého rozhlasu zmapovali, že i on-line systém je zřejmě provázen korupcí – jeho "znalci" za úplatek prozradí, jak se do něj "vlámat".

Loni v srpnu si podnikatelé, především Hospodářská komora ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR, prosadili, že Visapoint půjde obejít. Vláda schválila "projekt Ukrajina": firmy nahlásí svou poptávku Svazu průmyslu a dopravy či Hospodářské komoře, jejich pracovníci pak jednají přímo s konzulátem o termínu, kdy má firmou vybraný Ukrajinec přijít na pohovor, který předchází žádosti o vízum, není tak třeba, aby se registroval přes zmíněný Visapoint. Právě touhle cestou se loni do Česka dostalo zhruba pět tisíc Ukrajinců a vláda slíbila, že letos limit navýší na asi devět tisíc.

"Projekt Ukrajina", který je dnes vedle vysoce vzdělaných expertů otevřen i pro kvalifikované dělníky s praxí, považují podnikatelé za obrovský pokrok. Eva Brdíčková si pochvaluje, že až zásluhou tohoto projektu získal Isolit-Bravo lisaře, operátory plastických hmot a montážní dělníky.

Jenže hrdlo "projektu Ukrajina" je pořád ještě úzké, navíc řadě podnikatelů nevyhovuje. Ukrajince si musí najít sami, to znamená vyrazit do ciziny nebo si tam najít prostředníka, který jim s hledáním pomůže. Na nekvalifikovanou sílu, již také potřebují, musí v rámci tohoto projektu zapomenout. Ale především, celá procedura trvá čtyři až pět měsíců a to je pro firmu, která dostane zakázku a potřebuje nové lidi nejlíp hned, dlouhá doba. Kromě toho musí Ukrajince vzít do trvalého pracovního poměru, jenže firmy často potřebují lidi, kteří jsou flexibilní – najmou je, pouze když výroba nebo prodej vylétnou vzhůru, a pak se s nimi zase ze dne na den rozloučí.

Polská cesta

Protože poptávka po lidech z Ukrajiny stále převyšuje jejich úředně dostupnou nabídku, začali se podnikatelé ohlížet po rychlejší cestě. Otevřela se přes sousední Polsko. To totiž ukrajinským zájemcům o práci žádné překážky neklade, polské pracovní vízum má víc než milion Ukrajinců (pokud bychom chtěli být stejně otevření, mělo by pracovní povolení v Česku nikoli několik tisíc Ukrajinců, ale rovný čtvrtmilion). A bariéry na polsko-ukrajinské hranici jsou minimální, získat vízum trvá tak dva týdny. "Vycházíme zájmu Ukrajinců o pobyt a práci vstříc," říká tajemník polského velvyslanectví v Praze Wojciech Bełch. "Rozumíme jim, jsme si blízko geograficky i kulturně."


Dále vychází v Respektu č.15
I obalka R15
Hlavní komentář: Začátek konce? 
V Sýrii možná dochází ke změně, Česko na ni ale zatím není připravené
Téma: První Trumpova válka
Co způsobí americký útok na Asadovu Sýrii
Agenda: Zdroje jsou II
Rodiny s dětmi si polepší, ale vláda už při rozdávání překračuje dříve dojednané meze. Schodek rozpočtu opět poroste.
O kom se mluví: Kolaps brankáře Neuvirtha a tvrdé podmínky NHL 
The Economist: Američtí konzumenti i firmy vidí trumpovský boom. Většina prognostiků nikoli.
Kontext: Reportáž z Berlína bojujícího o duši Turecka
Rozhovor: S architektem a hercem Davidem Vávrou 
Kultura: Kasárna kultury a oddechu
Do pražského Karlína se po vojácích překvapivě nastěhují umělci
Civilizace: Vzestup a pád Carlose Šakala, nejhledanějšího teroristy studené války

Získávat nedostatkové pracovníky přes Polsko tady začalo být loni podnikatelským hitem. Jeho stoupenci se právně opřeli o paragraf 98 zákona o zaměstnanosti, který říká, že člověk „vyslaný poskytovat služby na území České republiky zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu EU“ nepotřebuje povolení k práci a pobytu od zdejší cizinecké policie.

Podnikatelé proto začali masivně kooperovat s polskými agenturami a ty jim dodávají Ukrajince s polským vízem, aby tady jako zaměstnanci polské agentury pracovali pro české firmy. Podle únorových údajů Generálního ředitelství Úřadu práce ČR bylo "cizinců vyslaných v rámci poskytování služeb" v Česku hlášeno 6395. Donedávna byly přitom takových lidí jen desítky, jejich počet začal prudce růst až loni, takže se dá předpokládat, že většinu z nich tvoří právě Ukrajinci s polským vízem.