Svým nálezem k otázce takzvaného souběhu funkcí se Ústavní soud poměrně ostře vymezil proti dlouholeté judikatuře Nejvyššího soudu dovozující jeho zákaz. Základním argumentem Ústavního soudu byl poukaz na zásadu smluvní svobody a absenci zákonného zákazu souběhu funkcí. Při dovození zákazu určitého jednání pouze soudy je podle Ústavního soudu nutné jeho přesvědčivé odůvodnění s tím, že dosavadní argumenty Nejvyššího soudu toto hledisko nesplňují.

Byť Ústavní soud nekonstatoval, že souběh funkcí považuje za možný (toto ponechal na dalším uvážení a propracovanější argumentaci Nejvyššího soudu), uvedl například, že považuje za možné, aby si strany režimu zákoníku práce podřídily i jiné vztahy než závislou práci − tedy například právě výkon funkce statutárního orgánu. Při tom je podle Ústavního soudu samozřejmě nutné stále respektovat pravidla pro výkon funkce stanovená zákonem o obchodních korporacích, což je například ne­omezená odpovědnost s péčí řádného hospodáře, možnost okamžitého odvolání a podobně.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se