Ruskou kulturní událostí letošního léta se nečekaně stal rapový souboj mezi mužem, jenž si říká Oxxxymiron, a jeho protivníkem s přezdívkou Gnojnyj (Shnilý), jinak známým též jako Slava KPSS.

Na sociálních sítích se rýmované přestřelce dostalo nesmírné pozornosti a týden po zveřejnění má video na YouTube již přes 17 milionů zhlédnutí. Donedávna subkulturní žánr rapových soubojů je probírán ve státních médiích, na webech věnovaných filozofii či literatuře − a kromě toho vybízí k úvahám o stavu současné ruské společnosti.

Zjednodušeně jde o souboj dvou raperů, kteří se snaží rafinovaně urazit oponenta, aby je porota vyhlásila za vítěze.

Cení se neotřelé rýmy, povoleny jsou vulgarity včetně útoků na rasu, rodinu, sexuální výkonnost a další politicky nekorektní cíle.

Ve většině případů bývají rapové souboje nabité testosteronem a oceňují je zejména příslušníci hiphopové subkultury.

Tentokrát to ale bylo jinak. Známějším ze dvou raperů je bezesporu Oxxxymiron, občanským jménem Miron Fjodorov, syn teoretického fyzika z Petrohradu, jehož rodiče jako devítiletého odvezli do německého Essenu. Rapovat v němčině i ruštině začal ve čtrnácti letech. Když pak jeho otec našel zaměstnání v Británii, mladého Mirona vzal s sebou.

Chlapec v Oxfordu vystudoval středověkou anglickou literaturu a souběžně se věnoval rapu. Není divu, že v jeho textech se to teď jen hemží odkazy na klasickou literaturu.

Protivníkem mu byl Slava KPSS, celým jménem Vjačeslav Karelin. Obdobné akademické úspěchy sice nemá, v rodném Chabarovsku na ruském Dálném východě však vystudoval informatiku. Rozhodně nepatří k nevzdělancům.

Průběh souboje tomu odpovídal. Znalci během hodinové bitvy napočítali zmínky o devětadvaceti knihách, vzduchem létala jména laureátů Nobelovy ceny za literaturu Josifa Brodského či Borise Pasternaka, antiutopistů Jevgenije Zamjatina nebo George Orwella. A přirozeně se to neobešlo bez klasiků Alexandra Puškina či Vladimira Majakovského.

V jedné chvíli Oxxxymiron dokonce ocitoval velkou část textu Nikolaje Gumiljova, ruského básníka z přelomu 19. a 20. století. A ve třetím kole souboje vysvětlil teorii amerického religionisty Josepha Campbella z jeho knihy The Hero with a Thousand Faces, věnované komparativní mytologii.

Přednášející Uralské federální univerzity Irina Jenina tvrdí, že Oxxxymiron velmi přesně převyprávěl základy diskurzivní analýzy a teorii strukturální analýzy Vladimira Proppa, sovětského badatele v oblasti ruských mýtů a pohádek.

Přirozeně bylo vše použito v rámci žánru. Když Slava KPSS rapuje "strávils za zrcadlem víc času než Andrej Tarkovskij", nemusí to ještě nutně znamenat, že je ctitelem slavného režiséra.

Odezvu nicméně bitva vyvolala značnou. Počet zhlédnutí videa na YouTube, kde si ho jistě pouští i ruskojazyční občané jiných zemí, nyní zhruba odpovídá desetině obyvatel Ruska včetně penzistů a kojenců.

O souboji psal list Rossijskaja gazeta, vydávaný ruskou vládou, a státní tisková agentura RIA Novosti jen minulé pondělí vydala dvanáct zpráv o rostoucím zájmu o video.

Ministr kultury Vladimir Medinskij prohlásil, že Kreml by skrze rapovou kulturu mohl šířit své poselství mezi mládeží. Ironické je, že sám Medinskij inicioval zákaz používání vulgarit v uměleckých dílech. V rapu mu kupodivu nevadí.

Pozitivní reakce přišla také od politické opozice. Exulant a bývalý miliardář Michail Chodorkovskij označil Oxxxymirona za intelektuála a souboj za poezii. Stejně zareagoval i opoziční aktivista Alexej Navalnyj. "Jistě, jsou tam vulgarity. Každopádně je to soutěž ruských básníků, to není jen o rapu. Oni jsou básníci a píší v ruštině," napsal Navalnyj na Facebooku.

Podle kulturního publicisty Andreje Archangelského miliony mladých Rusů sledují subkulturní souboj hlavně proto, že je to jedna z mála platforem, kde funguje dialog.

Hlavním argumentem rapera Slavy KPSS bylo, že jeho oponent se zaprodal a už nepůsobí autenticky. Oxxxymiron naopak tvrdil, že Slava KPSS nikdy nic nedokázal a jen se veze na módní vlně.

"Ukazuje to, jak velká je poptávka po upřímnosti a dialogu," napsal Archangelskij. "Moc umí fungovat jen jednostranně, říkat vám, co máte dělat. Za nynějším zájmem o kdysi subkulturní téma stojí touha po necenzurovaném, svobodném a rovnocenném dialogu," dodal.