V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že původní myšlenka sdíleného ubytování vznikla v rámci "peer-to-peer" vztahů, kdy uživatel jinému uživateli prostřednictvím zprostředkovatelského webu dočasně poskytne část vlastních kapacit − v daném případě ubytovacích. Jenže nyní je to již něco zcela jiného. Jde o výnosný byznys, který ze značné části využívají investoři do nemovitostí, pro které je poskytování krátkodobého ubytování výrazně ziskovější než dlouhodobý pronájem.

Fenomén takzvaného sdíleného ubytování připravuje pražskou pokladnu podle odhadů ročně zhruba o 100 až 120 milionů korun. Poskytovatelé sdíleného ubytování mají podle stávající legislativy povinnost odvádět místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, platit daň z příjmu, odevzdávat na Policii České republiky evidenci hostů a v drtivé většině případů by měli být držiteli živnostenského oprávnění. To se často neděje. Mělo by proto docházet k intenzivnější kontrole. Nejde o žádnou úřední šikanu, jde o dodržování platných zákonů, na tom přece není nic špatného. Ostatně podnikání v ubytování a hoteliérství přece má svá pravidla, která platí pro všechny stejně.

Polemika: Má se regulovat sdílené ubytování? NE
Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se