Ukrajinský zbrojní průmysl přežil svou klinickou smrt. Dokázal se přeorientovat ze spolupráce s Ruskem na domácí trh. Nyní ho ale čeká další krok. Nalézt své místo v mezinárodní spolupráci, současně ale i konkurenci se západními zbrojaři.

Myslí si to kyjevský bezpečnostní odborník Myhajlo Samus.

S příchodem nové americké administrativy se znovu obnovila diskuse, zda by Washington neměl Ukrajině pomoci dodávkami zbraní včetně protitankových střel Javelin. Podle Samuse to ale není příliš aktuální.

"Samozřejmě, hodily by se, aby Moskva věděla, že případný útok ze severu by ji stál značnou část tanků. Na Donbase je jinak zbraní dost. Na druhou stranu ale nové ukrajinské systémy, které už začínají přicházet k jednotkám, nejsou o nic horší," říká Samus. Případ dobře ukazuje změny, kterými ukrajinský zbrojní průmysl za poslední tři roky prošel.

"Před rokem 2013 téměř veškerá produkce našich zbrojařů šla na export. Ministerstvo obrany prakticky nic nekupovalo. Nyní je situace přesně opačná, protože v podmínkách války na Donbase jsme potřebovali kompletně modernizovat výzbroj, aby se vyrovnala ruské," vysvětluje analytik.

Ukrajinská armáda totiž byla dlouhodobě podfinancována, řada ministrů obrany považovala resort především za příležitost k osobnímu obohacení.

Proto po anexi Krymu a agresi na Donbase zjistila osmdesátitisícová armáda, že bojeschopných mužů má jen asi tři tisíce.

Tehdy mobilizovaní vojáci vzpomínají, že třeba ve většině obrněných transportérů chyběly baterie, protože je někdo již dávno ukradl.

Nyní už je situace stabilizovaná. Většina tanků a dalších zbraní, které jsou v bojovém nasazení, prošla modernizací.

"Nyní víme, které zbraně umíme vyrobit sami, které umíme dělat v mezinárodní spolupráci a které musíme nakoupit," říká Myhajlo Samus. Plně soběstačná je podle něj Ukrajina, co se týče tanků. "V této oblasti bylo Rusko konkurentem na exportních trzích, a tak si naši výrobci museli zachovat celý technologický řetězec, aby byli konkurenceschopní," vysvětluje kyjevský expert.

Možnosti spolupráce vidí v případě obrněných transportérů. "Na Ukrajině se pro ně nikdy nevyráběly motory, to se kupovalo z Ruska. Ale teď jsme zjistili, že německé motory tam pasují také a ještě mají lepší výkon. Ještě ve větší míře se to týká leteckého průmyslu. Až čtyřicet procent komponentů bylo z Ruska, takže bude potřeba najít náhradu, což v zásadě není problém. Už teď nakupujeme evropskou avioniku," říká Myhajlo Samus.

Nakupovat musí ukrajinská armáda hlavně komunikační prostředky. Současné vysílačky jsou natolik nespolehlivé, že v řadě případů velitelé na frontě raději vydávali rozkazy prostřednictvím obyčejných mobilních telefonů.

"Spojené státy nám věnovaly určité množství přístrojů, které dostali výsadkáři a speciální jednotky. Jenže je to drahý systém, jak na pořízení, tak na údržbu. Teď si armáda vybírá mezi izraelským a tureckým systémem," vysvětluje kyjevský expert.

Zbrojní průmysl by ale podle něj neměl usnout na vavřínech.

"Naprostá většina dnes vyráběných zbraní má kořeny ještě v Sovětském svazu. Ano, jsou modernizované, vylepšené, ale v jednu chvíli se ten koncept vyčerpá.

Bude záležet na každém podniku, aby si dokázal najít místo v mezinárodní kooperaci, aby přežil. Třeba v případě Antonova se nabízí spolupráce s Boeingem. Výrobce motorů pro vrtulníky Motor-Sič by zase mohl spolupracovat na polském projektu vylepšeného stroje Sokol. Pokud to nedokážou, zaniknou," uzavírá Myhajlo Samus.