Mladá žena v baretu se do slov lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana zaposlouchala tak, že skoro zapomíná upíjet ze sklenice červeného vína. Jiná dívka si Hermana téměř nepřetržitě fotí. A učitelka ze základní školy Alena si ve vršovické kavárně Plevel zapisuje slova ministra do tlustého notesu. Trojici je pod třicet pět let a až na výjimky reprezentuje posluchače, kteří dorazili na úterní debatu s lídrem pražské kandidátky KDU-ČSL. Ačkoliv zaujetí většiny diváků pro Hermanova slova budí dojem, že se jedná o jeho fanoušky, není tomu tak. Asi z půlhodinové diskuse je jasné, že diváci se o politiku vážně zajímají a přicházejí si i pro odpovědi na nepříjemné otázky.

"Co uděláte pro gaye a lesby?" ptá se lidovce Adéla Horáková. Herman se zamyslí. Opatrně volí slova a vysvětluje, že manželství je podle něj vyhrazené pro svazek ženy a muže, protože homosexuální páry nemohou dát život jinému člověku. "Adopce, to je něco jiného, tady jsou věci otevřené," pokračuje lídr lidovců. Žena však v KDU-ČSL ojedinělý názor na osvojení dětí jako by přeslechla. Reakce na manželství jí radost nedělá a hned to Hermanovi řekne: "Asi jste neodpověděl tak, jak by voliči gayové a lesby chtěli slyšet." Podobně zklamal i ekology a návštěvníky, kteří se zajímají o zemědělství. Na dotazy z této oblasti odpovídá obecně a neurčitě. I když se za to vzápětí omluví, musí si posluchači hledat informace jinde.

Naopak potěší učitelku Alenu, která politikovi vytýká, že scény jako Národní divadlo hrají některá představení příliš moderně.

Herman se při dotazu pousměje. Také prý není fanouškem pojetí, kdy vodník z Rusalky vylézá z barelu a Tartuffe od Molièra mává motorovou pilou.

"Je třeba otevřít diskusi o směřování institucí národního charakteru, kam počítám národní divadlo pražské, brněnské a moravskoslezské. Nejsem odpůrce moderních pojetí, ale podle mě by na těchto scénách neměla převažovat," poznamenal ministr kultury.

Herman sám zdůrazňuje, že je konzervativní. V minulosti býval knězem a v první půlce devadesátých let vedoucím sekretariátu pražského arcibiskupa.

Přes zjevný příklon k tradičnímu pojetí politiky se však ministrovi daří zaujmout mladé voliče. V kavárně sedí dvě desítky lidí a ti nad čtyřicet let jsou v menšině.

Kdyby lidovec během kampaně rozdával guláš nebo koblihy, pravděpodobně by se na něj přišlo podívat víc voličů. Ostatně si z toho sám dělal po debatě legraci.

Svých názorů se drží, i pokud jde o původně zamýšlené poslání Ústavu pro studium totalitních režimů, který v letech 2010 až 2013 vedl. Herman odmítá současné zlehčování zločinů komunismu. "Vnímám jako určitý problém opakované relativizování totalitní podstaty režimu, který zde byl mezi lety 1948 a 1989," odpovídá ministr v kavárně na otázku, co si myslí o nynější práci ústavu. Je tak logické, že nechce, aby se na vládě po říjnových volbách jakoukoli formou podíleli komunisté. Stejně nebezpečná je podle něj i protimuslimská ideologie SPD Tomia Okamury.

"To, co prezentují tyto strany, je něco děsivého. Budeme se tomu snažit zabránit za každou cenu," reaguje Herman na možnost, že by třeba hnutí ANO přizvalo zmíněné strany do koalice.

Mezi lidovci patří ministr do křídla těch, kteří chtějí nabízet modernější politiku. Příkladem je jeho vstřícnější postoj k adopcím gayů a leseb. Pozornost si získal i tím, že se jako jeden z mála vládních činitelů pustil do otevřeného střetu s prezidentem Milošem Zemanem. Nepohodli se třeba kvůli ministrově loňské schůzce s dalajlamou, která vadila Číně. Další střet nastal, když Zeman odložil rozhodnutí, že dá Hermanovu strýci Jiřímu Bradymu státní vyznamenání. I to je důvod, proč z ministra strana udělala lídra ve městě, kde voliči častěji inklinují k liberálnější politice.