Zasvěcení považovali Armina Delonga za jednoho z nejpřednějších vědců někdejšího Československa, širší veřejnost o něm ale moc nevěděla. Přesto právě jemu země vděčí za to, že v mnoha oborech vědy a průmyslu alespoň trochu držela krok se světem, protože bez elektronových mikroskopů by to nebylo možné.

V časech izolace od vyspělého zahraničí dokázal Armin Delong tyto přístroje konstruovat a vylepšovat tak zásadním způsobem, že obstály i v mezinárodní konkurenci – například jeho stolní mikroskop BS242 dostal zlatou medaili na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Když koncem 17. století holandský obchodník s látkami Antoni van Leeuwenhoek vynalezl optický mikroskop, pohled do něj způsobil stejnou revoluci ve vnímání mikrosvěta jako Galileův dalekohled ve vnímání vesmíru. Jenže zvětšení optických mikroskopů je omezené vlnovou délkou světla a ani nejmodernější z nich se nemohou dostat přes dvoutisícinásobné zvětšení. Pod touto hranicí se ale nachází celá řada objektů, které by vědci rádi viděli na vlastní oči také; od buněčných organel přes viry a molekuly až třeba po atomy.

Jedinou možnou cestou, jak toho docílit, bylo využít záření s jinou vlnovou délkou, než má viditelné světlo – tedy místo fotonů nechat preparáty vykreslovat elektrony. Přístroje pracující na tomto principu mohou zvětšovat až milionkrát a mají celou řadu využití od biologie přes fyziku až po průmyslové aplikace. Právě v jejich konstrukci a zdokonalování zanechal nesmazatelnou stopu Armin Delong.

Za své poněkud exotické jméno vděčil Armin Delong předkům, kteří jako hugenoti museli v 16. století uprchnout z Francie během pronásledování nekatolíků. Narodil se ale 29. ledna 1925 v Bartovicích na Ostravsku. Jako dítě se Delong nejdříve zajímal o letadla, ve třetí třídě však dostal od otce elektrotechnickou stavebnici, která ovlivnila celý jeho další život.

Petřvald, kde rodina tehdy žila, roku 1939 zabralo Polsko, a tak se Delongovi přestěhovali do Hranic. Armin vystudoval gymnázium, po maturitě pracoval v hranické továrně Kunz, kde mu záliba v elektrotechnice a elektronice přišla vhod. Když skončila válka, vystudoval Vysoké učení technické v Brně – a tam také poprvé přišel do styku s elektronovými mikroskopy. Po studiu nastoupil roku 1950 jako asistent do Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky.

V prvních letech po skončení druhé světové války dokázalo vyrábět elektronové mikroskopy jen několik málo průmyslově vyspělých zemí. V Brně se tehdy touto myšlenkou zabýval profesor Aleš Bláha (1906–1986), jehož první práce na téma elektronové mikroskopie vyšly už před válkou. Armin Delong u něj během svého studia pracoval jako pomocná vědecká síla, a tak se stal jedním ze studentů, které Bláha pověřil rozpracováním návrhů jednotlivých částí takového mikroskopu.

Skupině se pak ve spolupráci s průmyslovými podniky podařilo vyrobit několik úspěšných přístrojů. Brzy po komunistickém puči však Aleše Bláhu obvinili z nepovoleného podnikání, zbavili profesury a donutili odejít pracovat na Slovensko. Tím vliv skutečného zakladatele elektronové mikroskopie v Československu na její další vývoj skončil.

Bruselský triumf: době navzdory

Bláhovi žáci, především Armin Delong a Vladimír Drahoš, ale v práci pokračovali i přesto, že v následujících letech jejich pracoviště postihovaly zásahy "shora" a další dramatické změny typické pro onu dobu. Od roku 1954 Armin Delong vedl Laboratoř elektronové optiky ČSAV, které se podařilo vyvinout stolní elektronový mikroskop. Přístroj pod označením BS242 vyráběla brněnská Tesla a roku 1958 získal zlatou medaili na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.

Bruselský úspěch a následně udělená Státní cena Klementa Gottwalda otevřely cestu k většímu zaměření tímto směrem. Výrazně se zvýšil zájem o Ústav přístrojové techniky ČSAV v Brně, který byl založen rozhodnutím prezidia ČSAV v roce 1956. Právě tady se pak vyvíjely elektronové mikroskopy, které Tesla Brno vyráběla a vyvážela do celého východního bloku. Kromě toho se tu vyvíjely také přístroje pro magnetickou rezonanci, infračervenou spektroskopii, lasery a další speciální technika.

V roce 1990 se poměry změnily a Tesla, jež do té doby elektronové mikroskopy vyráběla, se rozpadla. Na jejích troskách ale vzniklo několik soukromých podniků, které v jejím programu pokračovaly.

Po změně společenských poměrů Armin Delong vstoupil do politiky a stal se předsedou komise pro vědecko-technický rozvoj, a tím pádem jedním z místopředsedů vlády. Podle svých slov v jednom rozhovoru ale už po několika měsících zjistil, že ho funkce zklamala. Opustil ji, když po něm chtěli, aby vstoupil do jedné z politických stran. Oficiální zdroje říkají, že byl místopředsedou vlády od 6. dubna 1990 do 27. června téhož roku.

Návrat k mikroskopům přinesl Arminu Delongovi další úspěch: nízkonapěťový elektronový prozařovací mikroskop LVEM5.

Prozařovací přístroje pracují tak, že paprsek elektronů preparátem prochází, což sice dává dobré výsledky při zobrazování u hmot s vysokou hustotou (kovy, polovodiče, krystaly atd.), takže se hodí pro materiálový výzkum, mnohem hůř však pracují s živými tkáněmi, jejichž hustota se blíží hustotě vody. Nehodí se proto pro biologii.

Aby u biologických preparátů vznikl použitelný obraz, musí se zhotovit obrovské množství snímků a jejich zprůměrováním pak vytvořit jediný použitelný (právě podstatné zlepšení této metody bylo předmětem letošní Nobelovy ceny za chemii). To ovšem bylo možné až s využitím výkonných počítačů. V tehdejší době to ale bylo z mnoha důvodů nepraktické, vědci proto hledali jiný způsob zobrazování biologických objektů.

Už v 70. letech si finský fyzik Alvar Wilska (1911–1987) všiml, že kvalita obrazu prozařovacího mikroskopu se při práci s biologickými preparáty zlepšuje, když klesá energie zobrazovacích elektronů. Tehdejší snahy vyvinout mikroskop pracující s nižším napětím (i to bylo součástí metody letos oceněné Nobelovou cenou) však ztroskotaly na tom, že chyběly komponenty pro takový přístroj.

Armin Delong v 90. letech na tuto práci navázal – mimo jiné proto, že po rozpadu Tesly neměl k dispozici prostředky na náročný vývoj vysokonapěťových mikroskopů. Výsledkem byl přístroj LVEM5, který byl levnější, lehčí a praktičtější než většina v té době používaných elektronových mikroskopů. Zákonitě tedy vzbudil velkou pozornost u nás i ve světě. Úspěch tohoto mikroskopu (ale především celoživotní práce v oboru elektronové mikroskopie) byl důvodem, proč roku 2005 Armin Delong získal prestižní ocenění Česká hlava.

Letošní Nobelovu cenu za vypracování metody elektronové mikroskopie vhodné pro mikrobiologii sice letos získali jiní badatelé, dá se ale říci, že v základech jejich práce je nejeden kámen položený Arminem Delongem. Společně s Jaroslavem Heyrovským a Antonínem Holým patří k nejvýznamnějším českým vědcům uplynulého století.