Na parkovišti před chrastavským supermarketem postává hejtman Libereckého kraje Martin Půta s květinami a balíčkem letáčků v ruce.

V deštivém počasí se v malé obci nedaleko Liberce snaží s dalšími kandidáty přesvědčit kolemjdoucí, aby v blížících se volbách hlasovali pro Starosty a nezávislé.

"Mohu vás pozvat k volbám, Starostové a nezávislí, číslo sedm," oslovuje ženu ve středním věku a předává jí květiny.

V Libereckém kraji je Půta nepochybně nejvýraznější osobností Starostů, kteří letos poprvé kandidují do sněmovních voleb samostatně. O hlasy voličů se sice uchází až z posledního místa, mítinky ale poctivě objíždí každý den, pokud mu to hejtmanské povinnosti dovolí.

Podpora Půty, který loni vyhrál krajské volby s 32 procenty, přitom přijde hnutí vhod. Nadcházející volby ukážou, zdá má uskupení šanci získat důvěru voličů také na celostátní úrovni, nikoliv pouze v regionech. A to je zatím nejisté.

Předvolební průzkumy mu sice přisuzují volební potenciál kolem 10 procent, pokud by však pro něj hlasovali jen pevní voliči, získalo by dvě až tři procenta.

Záleží na tom, jak budou hlasovat voliči, kteří ve volbě zatím nemají jasno. "Zaměřují se hodně na transparentní veřejnou správu nebo korupci, to si ale do programu může dát každý, lidé jim musí uvěřit, že mají kompetence to také splnit," upozorňuje ředitel agentury Median Daniel Prokop.

Starostové se v kampani snaží vytěžit, že jejich kandidáti prošli veřejnou funkcí. Půta věří tomu, že hnutí nejvíce voličů získá, až si lidé prohlédnou hlasovací lístky a naleznou na nich "své" starosty, za nimiž uvidí odvedenou práci pro město, a vyšlou je do velké politiky.

Půta se ostatně do hejtmanské funkce dostal podobnou cestou. V roce 2002 kandidoval na starostu Hrádku nad Nisou s protestní stranou Hrádek potřebuje změny! a volby vyhrál s necelými 40 procenty. V roce 2010 uskupení získalo dokonce 60 procent. Když před pěti lety Půta poprvé vyhrál volby krajské, zavedl například výpis smluv a veřejných zakázek na internetu či transparentní účet kraje.

Pověst mu však kazí obvinění z přijetí úplatku v kauze rekonstrukce kostela sv. Máří Magdaleny, ze kterého jej policie obvinila před třemi lety. Půta obvinění odmítá.

"Čekal bych, že když mě policie viní z přijetí úplatku, tak bude mít zdokumentováno, jak jsem peníze převzal a kdo mi je dal. Nic takového ve spise není, protože se nic takového ani nestalo," brání se.

Starostů, které obyvatelé zvolili jako protest vůči dosavadním vládnoucím partajím, lze v hnutí nalézt více. A na rozdíl od Půty nečelí nařčení z korupce. Například ve Středočeském kraji vede kandidátku starosta Kolína Vít Rakušan, pod jehož vedením město zlepšilo čerpání evropských dotací či pomáhalo seniorům vypořádat se s nevýhodnými smlouvami od takzvaných šmejdů.

Za celostátním lídrem Starostů Janem Farským stojí podobná politická historie. Po jeho nástupu do vedení Semil v roce 2006 se obec stala vzorem, jak by měla vypadat otevřená veřejná správa. A když o čtyři roky později usedl v parlamentu, proslul jako hlavní iniciátor registru smluv.

Na nedostatek osobností v regionech si hnutí určitě stěžovat nemusí. Až na Farského však nejde o kandidáty, kteří by byli tak jako on známí po celé zemi.

Odpovědnost za průběh kampaně, a tedy i za volební výsledek tak připadá na relativně neznámé politiky, což ovšem může stranu jako značku zneviditelňovat. Navíc se bude síla hnutí kraj od kraje lišit.

Půta však nelituje, že do voleb kandidují samostatně, nikoliv v tandemu s KDU-ČSL, jak bylo původně v plánu. "Kdybychom do toho šli s lidovci, tak dneska dělám kampaň sám," podotýká Půta. Už dříve tvrdil, že kdyby šli do voleb na kandidátkách jiné strany, řada starostů by kvůli obavě, že by se hnutí stalo podružným, prchla k jiné straně.

Představitelé Starostů ale odmítají, že by nulový zisk poslaneckých křesel mohl mít na hnutí podobný dopad. "Vstup do sněmovny nerozhodne o naší existenci," tvrdí Vít Rakušan s tím, že hnutí má desítky místních sdružení, tisícovku členů v městských radách či třetí nejsilnější senátní klub. Nevylučuje však, že by mohlo dojít k obměně vedení.