Petr Fiala byl pár hodin po vyhlášení výsledků razantní a sebevědomý. "S hnutím ANO nebudeme vyjednávat o nové vládě," prohlásil předseda ODS s tím, že to samé říkal už před volbami. Byl na něm znát pocit zadostiučinění, že z občanských demokratů udělal zase lídra české pravice, který navzdory průzkumům skončil na druhém místě. Se ziskem 11,32 procenta a 25 poslanci. Oproti roku 2013 si se svým týmem polepšil, jenže... Je to třetina toho, co vybojoval Andrej Babiš, a třetina toho, co mívala ODS ve svých nejsilnějších časech.

Fiala je první v zástupu lídrů demokratických stran, které se dostaly do sněmovny, jenž bude v následujících dnech, týdnech a měsících řešit poměrně zásadní dilema – je lepší si stát za každou cenu za tím, že Babiš je ústřední politické zlo a ohrožení země, a odmítat s ním jakkoli spolupracovat, nebo by právě kvůli těmto rizikům bylo lepší uzavřít s ním koalici a tvořit tak mantinely jeho rozpínavosti? Pokud by všichni ti, kteří s Babišem nechtějí zatím nic mít, dodrželi své slovo, hnutí ANO by nezbylo než se dohodnout s komunisty a Tomiem Okamurou. A taková formace by mohla být schopná ledasčeho...

Babiš hledá partnery, druhá nejsilnější ODS koalici s jeho hnutím vyloučila. Více stran ve vládě by ANO mohlo oslabit

"Já nejsem ohrožení demokracie," zopakoval Andrej Babiš několikrát během svého prvního povolebního rozhovoru, který symbolicky poskytl nikoli ČT, jak tomu bývalo u vítězů minulých voleb, ale televizi Barrandov a jejímu šéfovi Jaromíru Soukupovi. A připomněl i to, že zatímco s Okamurou si vládu představit moc nedovede, s ODS docela ano.

"Máme v programech podobné věci," řekl poté, co Fialu označil za slušného člověka. Navíc jen s občanskými demokraty může ANO vytvořit dvoukoalici, která by měla 103 poslanců. Jakékoli jiné řešení už žádá alespoň tři subjekty. Babiš se přitom několikrát nechal slyšet, že koaliční vládnutí mu nevyhovuje a že chce mít co nejméně partnerů.

Fialova autorita, pečlivě budovaná od ledna 2014, kdy se stal předsedou ODS, dostala v sobotu odpoledne zásadní ránu ale odjinud než od Babiše. Přišla zevnitř, příznačně z Prahy. Václav Klaus mladší posbíral přes 20 tisíc preferenčních hlasů, nejvíc ze všech kandidátů s výjimkou Babiše, kterého zakroužkovalo ještě dvakrát tolik lidí. To jen potvrdilo Klausův status vycházející hvězdy ODS. Když přišel do volebního štábu, hned začal mírnit nadšení z výsledku: "Všichni tu hrozně jásají. Já myslím, že na to, že vládla nejhorší vláda v historii České republiky a my jsme poskočili z osmi procent na 11, to tak světoborná sláva není."

Klaus, kterého mnozí vnímají jako příštího šéfa ODS – a tuto ambici nepřímo vyjevil i on sám –, přitom v minulosti možnost vlády s ANO rozhodně tak odmítavě jako Fiala neviděl. Ten jeho kritická slova odsoudil: "Je to mírně nekolegiální."

Šťouchance, které si syn jednoho profesora začal vyměňovat s jiným profesorem, ale dokládají, jaká hra se tu začíná rozvíjet. Ta může pomoct Babišovi, jenž ji nepochybně bude využívat a možná i rozdmýchávat. Ve změti stran, které postoupily do sněmovny, se dají očekávat poměrně velké turbulence. Zásadní rekonstrukcí projde nepochybně ČSSD, kde budou lidé z okruhu premiéra Bohuslava Sobotky vytlačeni do pozadí. Sem patří i sociálnědemokratický volební lídr Lubomír Zaorálek, který v kampani plamenně řečnil o chybách Babiše. Naopak ministr vnitra Milan Chovanec, svým pragmatismem a nechutí pro zahraniční politiku Babišovi mnohem podobnější typ, moc vidět nebyl a je pravděpodobné, že to bude on, kdo bude o ČSSD už za pár týdnů rozhodovat jako její ne úřadující, ale už faktický předseda.

Hlavy by mohly padat i u lidovců. Ti si oproti roku 2013 pohoršili, navíc do sněmovny se celkem překvapivě dostali Starostové a nezávislí, s nimiž krátce před volbami zrušili chystanou koalici z obavy, že společně nepřekročí 10 procent. Tuto hranici nakonec, sice každý zvlášť, překonali. Zde půjde o interpretaci straníků: Byla chyba v tom, že jsme couvli, znevěrohodnilo nás to? Nebo jsme o tom vůbec nikdy neměli jednat? A opravdu máme být tak zásadoví, jak říká náš předseda Pavel Bělobrádek, že do vlády s premiérem, který možná půjde k soudu, nevlezeme? Co když se plete? Už jednou jsme ze sněmovny vypadli, teď jsme se udrželi jen tak tak...

Tahle dilemata nyní čekají na stovky straníků a funkcionářů. Voliči rozhodli celkem jasně – Babišovy trable je netrápí. A strany, které se často i pod tlakem médií nechaly zatlačit do silně antibabišovské rétoriky, budou hledat cestu, jak z krize ven. Jedna se přitom rýsuje. Zda na ni budou mít její potenciální aktéři odvahu, je ovšem otázkou, jak nevyhnutelná se jeví konsolidace na pravém politickém spektru. Vedle sebe tam mezi pěti a šesti procenty kmitají lidovci, Starostové a TOP 09. Všechny partaje, které spolu někdy v minulosti spolupracovaly (TOP 09 vznikla oddělením od lidovců a v minulých dvou sněmovních volbách kandidovala se Starosty, kteří letos chtěli spolupracovat s lidovci), ale vyděsily – jako obvykle nepřesné – průzkumy, a tak hodily zpátečku. Volební potenciál těchto tří stran spojených do jedné by mohl konkurovat výsledku Babišova ANO. A jelikož Miroslav Kalousek už dřív nabízel jako ústupek i to, že by se sám stáhl, základní předpoklad pro nějakou dohodu by tu mohl existovat.

Takže příští týdny a měsíce na české politické scéně určitě nudné nebudou.