Na konci října byl Vojtěch Petráček v tajné volbě zvolen novým rektorem Českého vysokého učení technického (ČVUT). V posledním, pátém kole získal těsnou nadpoloviční většinu hlasů, kterou potřeboval, 23 z celkových 45.

Rozhodování o dalším směřování vysoké školy probíhalo v době, kdy mezi akademiky panuje vypjatá atmosféra. Současný rektor Petr Konvalinka akademiky rozděloval. Nově zvolený Petráček patřil mezi jeho odpůrce. Podle něj je nutné se zaměřit na zlepšení komunikace v rámci celé univerzity. "To se sice říká téměř v každém období, ale teď to bylo obzvláště na pováženou," říká v rozhovoru HN.

Kandidoval jste už před čtyřmi lety, dokázal byste říct, v čem ta minulá volba byla jiná než ta letošní?

V té minulé volbě jsme kandidovali dva a situace uvnitř univerzity byla úplně jiná. Dvakrát se do téže řeky nevstoupí.

Když říkáte jiná situace, myslíte, že nebyla tak vyhrocená jako letos?

Prostě jiná. Univerzita má vždycky svoje starosti v různých fázích vývoje.

Jak jste vnímal tu letošní volbu? Z pohledu nás novinářů to bylo hodně vypjaté. Různě se k nám dostávaly strategie, jak dosáhnout toho, aby vyhrál ten nebo onen. Vnímal jste rozpolcení na univerzitě?

Já jsem si v klidu připravil program, který jsem se snažil prezentovat. Takovéto detektivní teorie nemám moc rád.

Byl jste zvolen minimálním počtem hlasů, který jste potřeboval. Vzhledem k tomu, že jste senátor, mohl rozhodnout i váš hlas. Nebude kvůli tomu vaše pozice těžší?

To se přece nedá říct. Máme tajnou volbu. Pokud jde o ten mandát. Můj program je výhodný pro celou univerzitu, není důvod, proč by se lidem neměl líbit. Věci začnou fungovat, začneme spolu komunikovat, spolupracovat.

Kdybyste měl pojmenovat největší současné problémy univerzity, které by to byly?

Už tradičně je to špatná komunikace. To se sice říká téměř v každém období, ale teď to bylo obzvláště na pováženou. Máme velký potenciál, který můžeme rozšířit tím, že spolu dokážeme spolupracovat mezi jednotlivými fakultami a dalšími součástmi univerzity.

Když bych dala stranou vnitřní vztahy, co je třeba řešit v rámci univerzity jako školy?

Při vedení univerzity je vždy potřeba řešit všechny faktory: financování, rozvoj, strategie toho, čeho budeme chtít dosáhnout v příštím období. Budeme se muset dohodnout, jak nejlépe pozvednout výzkumné výkony a propojit je s výukou tak, aby se kvalita mohla ještě zlepšovat.

Právě propojení výzkumných výsledků s výukou je docela náročné, máte nějaký plán, jak to udělat?

My už to docela hodně děláme, v řadě sektorů máme blízko k aplikovanému výzkumu, jinde máme blízko k základnímu výzkumu. Všude se snažíme maximálně zapojovat studenty tak, aby se k výzkumu dostali co nejdřív. Máme na to i studentskou grantovou soutěž, která podporuje projekty výzkumu za účasti studentů, budeme ji dále rozvíjet.

Teď se hodně mluvilo o financování vysokých škol v souvislosti s navyšováním rozpočtu. Řešilo se, že by vysoké školy měly více spolupracovat s firmami a snažit se co nejvíce peněz vydělat tím, že budou zakládat spin-offy a celkově se více propojovat s byznysem. Jak se k tomuto názoru stavíte?

Myslím, že je to jeden z pilířů, o který se budeme opírat. Kromě financování za výzkumné výsledky či příspěvku za vzdělávací činnost. Spolupráce s průmyslem je pro technickou univerzitu zásadní, to je samozřejmé. Dělá se několika způsoby, ať už je to spolupráce ve výzkumu na zakázku nebo kolaborativní spolupráce, případně expertní činnost, nebo i zakládání spin-offů či prodej duševního vlastnictví.

Dá se od vás čekat, že tuto oblast budete posilovat?

Určitě.

Máte konkrétní plán na oslovení nějaké firmy nebo uzavření nějaké spolupráce?

Na to je ještě příliš brzy, některé nové firmy jsou už na obzoru, ale zatím je nemohu jmenovat.

Jak jste na tom se studenty, přibývá vám zájemců?

To je složitá otázka, odvíjející se od populační křivky a od zájmu a propagace technických oborů. My se snažíme, abychom měli co nejvyšší počty kvalitních studentů, snažíme se oslovovat je na středních školách a vyvolat zájem o technické obory.

Děkan strojní fakulty mi kdysi říkal, že tolik netrpíte nezájmem studentů, ale problém je, aby se jim u vás podařilo dostudovat. Přece jen nejste jednoduchá škola a studenti nebývají ze středních škol vždy dobře připraveni. Začali jste pro ně dělat doučování, pomohlo to?

Na fakultách to probíhá různě. Někde doučování funguje v rámci mentoringu, kdy starší studenti pomáhají těm mladším. Jde zejména o matematiku a fyziku, což je problém celého školského systému. My se snažíme být v aktivním kontaktu s učiteli na středních školách. I u studentů na nižších stupních se snažíme vzbudit zájem, aby byli motivováni učit se matematiku a fyziku s radostí a dostávali se blíž k technickým oborům. Je potřeba to dělat už od dětské univerzity, kterou máme, přes vědecké jarmarky, dny otevřených dveří a podobně.

Nejste tedy moc spokojený s tím, jak se matematika na školách dnes učí? Myslíte si, že by se měla matematika více propojovat s reálným životem, nebo naopak zastáváte názor, že toho dnešní děti neumí tolik jako dřív?

Myslím, že středoškolská matematika, kterou jsme absolvovali, když já jsem končil gymnázium, byla dobrá pro základ abstraktního systematického myšlení, jež se opírá o nějaká fakta, hodnoty, kritický úsudek. To by měli žáci mít, když střední školy opouštějí. My jsme tohle uměli všichni, nebyli lidé, kteří by propadali, vždycky si z toho alespoň něco odnesli.

A pomáhá tedy vašim studentům doučování?

Nevím, jak je to na celé škole, ale u nás na fakultě pomáhá a jsou na něj pozitivní ohlasy.

Kolik studentek máte u vás na jaderné fakultě?

Na naší specializaci experimentální jaderná a částicová fyzika je to padesát na padesát, v některých letech přichází i více dívek než chlapců. To nám tady funguje dobře, naše parta je dobrá. Dokonce tu studují ženy s dětmi. Na některých jiných fakultách mají také zařízené hlídání, provozujeme univerzitní školku v Dejvicích. Samozřejmě tohle musíme dále vylepšovat, aby to studentům a studentkám pomáhalo v rodinném životě.

Máte nějaký cíl, u kterého jste si řekl: Chci, aby tady tohle za čtyři roky bylo?

Dva velké cíle jsou, aby na univerzitě vznikla atmosféra volné a klidné spolupráce mezi všemi součástmi univerzity a ústavy. To nám uvolní ruce k tomu postavit smíšené týmy v projektech napříč obory, čímž se fakulta krásně propojí. Toho bych chtěl dosáhnout. Možná to nezní jako velký cíl, ale myslím si, že rozhýbání toho celku dohromady není malý úkol.

Jaké máte plány s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), kvůli němuž vzniklo mnoho sporů na fakultě, zejména kvůli jeho financování. Patřil jste spíše mezi jeho kritiky, ale předpokládám, že ho teď nezbouráte…

Máme nový ústav a jsme rádi, že ho máme. Je to významný výzkumný sektor, který doplňuje naši strukturu. Jsou to dvě krásné budovy. K tomu, aby se je dařilo provozovat co nejlépe, musíme vytvořit fungující systém spolupráce a jednání mezi sebou. CIIRC je svým zaměřením velmi dobrým oknem směrem k průmyslu, za což jsme rádi.

Mají právě oni příležitost získat co nejvíce peněz ze spolupráce s průmyslem? Budete tlačit na to, aby si co nejvíce financí sehnali sami?

Nikdo nepochybuje o tom, že se snaží. Každá smysluplná rozumná spolupráce je vítána, ale musíme si pohovořit o tom, jaké jsou záměry, podívat se, co se děje, a shodnout se na tom, jak jít dál.

Plánujete tedy nějaký audit nebo více prozkoumat, jak to tam chodí?

Já nechci mluvit o auditu, ale rektor se společně s děkany a řediteli vždycky musí podívat na to, jak věci běží, aby společně věděli o problémech a poté probrali náměty ke zlepšení. Na tom při přípravných jednáních společně s řediteli a děkany pracujeme.