Příběh malé rodinné československé firmy začíná romanticky. To takhle jednou Žaneta a Peter Szumovi seděli na italské pláži a snili o tom, jak budou vyrábět ovocná vína. Žádné bolehlavy, ale skvělá vína z jahod, arónie, rybízu a tak dále. Pro svou firmu vymysleli jméno Piu, k vínům se ale nedostali.

Oba měli práci v korporátu a tak by to možná i zůstalo, kdyby se mladá rodina nepřestěhovala na venkov, do obce Tlustice kousek od Hořovic. A také nebýt stromů obalených mirabelkami, na které narazili při jedné procházce.

Džemy testované na přátelích

Malých žlutých plodů si nikdo nevšímal, a tak je otrhali a doma z nich navařili džemy. Známým je rozdávali jako dárky, u mirabelek ale nezůstalo. Sortiment domácích džemů se roz­růstal o další ovoce, ohlas obdarovaných byl mimořádný a manžele popoháněl dál.

Vloni na jaře to dvaačtyřicetiletý Peter Szuma rozčísl. Po sedmi letech se rozloučil se společností Kofola, kde byl obchodním ředitelem pro segment gastro a impuls. Předtím pracoval v manažerské pozici v Karlovarských minerálních vodách a ještě předtím v nadnárodním koncernu Heineken.

Do výrobny ve středočeském Žebráku investovali dva miliony korun. Třetinu dali ze svého a zbytek si půjčili.

"Byl jsem profesionální obchodník a najednou se ze mě stal amatér ve všech oblastech," vzpomíná na začátky mladé rodinné firmy Yim & Piu. Do té doby vždy prodával nápoje. "Pak se profesně ocitnete na křižovatce a zjistíte, že potřebujete změnu," vysvětluje původem Slovák ze Zvolena, jak dospěl k rozhodnutí rozjet rodinné podnikání. Vždycky toužil po tom dělat vlastní nápoje.

O dvanáct let mladší Žaneta Szuma s džemy vlastně vše vyprovokovala, nadále ale pracuje ve velké firmě. Džemy a sirupy, se kterými Yim & Piu vstoupilo loni v červenci na trh, zatím bere jako hodně velký koníček. "Někdo má problém vyslovit název naší firmy. Je to jednoduché, řekněte si ho nahlas," poradí.

MarmeLady a SIR-UP

Na "plotně" ve výrobně na hlavní ulici středočeského Žebráku právě bublá nová várka levandulového sirupu. V zimě přijde vhod na zahřátí jako čaj, v létě za studena jako osvěžující limonáda. Speciální dodávky levandulového extraktu odebírají Szumovi od pěstitele z jižních Čech. Také další suroviny berou pokud možno od domácích producentů. Ale pravá vanilka do sirupu je z Madagaskaru, kakao na čokoládový sirup pochází z Venezuely a ani kokos v tuzemsku neroste. Když jsou prvotřídní suroviny a nic se nešidí, nejsou zapotřebí aromata, barviva ani konzervanty. "Naším šlágrem je zázvorový sirup. Celkem děláme třináct druhů sirupů a chceme některé obměňovat. U baristů je populární kokosový. Náš je levnější než od zavedených zahraničních značek, přitom je kvalitnější," tvrdí Žaneta.

jarvis_5a1eaf22498e34d8c8e5be27.jpeg
Manželé Szumovi vyrábějí třináct druhů sirupů. Nejvíce si zakládají na zázvorovém.
Foto: Björn Steinz

Pro džemy, které jsou spíš doménou paní Žanety, vymyslel její manžel označení MarmeLady. Důvodem, proč se sirupům z kuchyně Yim & Piu říká SIR-UP, není genderová vyváženost. Slovo si o to prostě říká. Dlouho předtím, než řemeslnou výrobu džemů a originálních sirupů manželé rozjeli, měli nachystané receptury a nasmlouvané dodávky surovin.

Mít tak štěstí na úředníky

Všechny druhy výrobků si nechávají testovat. Jako malovýrobci jdou na trh se svým jménem a nechtějí riskovat, že by se něco zkazilo. Chuť a stoprocentní kvalitu výrobků konzultují s Rudolfem Ševčíkem, odborníkem na technologii zpracování ovoce a zeleniny v Ústavu konzervace potravin na Vysoké škole chemicko-technologické. "Nutné to není, ale chceme mít záruku a držet kvalitu," vysvětluje Peter Szuma.

Když se nám daří, tak hodně, když se nedaří, tak vůbec. Potřebujete tedy někoho, kdo vás buď drží nad vodou, nebo na zemi.

Yim & Piu je potravinářský provoz, který musel podstoupit všemožná schvalování. "Měli jsme štěstí na dobrého projektanta i na úředníky, od kterých jsme potřebovali razítka," oceňuje Žaneta Szuma.

Ostrý start rodinné "džemárny" se ovšem nepovedl. "Na první den jsme navezli hromadu jahod. Měli jsme tu čtyři ženy, aby vařily džem. Vůbec jim to ale nehoustlo, celou várku jsme museli vyhodit. Druhý den znovu. Nemohli jsme přijít na to, v čem je chyba. Ukázalo se, že byl špatný pektin, který nás stál dvacet tisíc. Dodavatel nám pak peníze vrátil. Jahody ale přišly vniveč," vzpomínají manželé.

Jedlé dárky jsou stále populárnější

První měsíc prodali asi tisíc kusů džemů a sirupů. Prodej během roku různě kolísá. Loni v prosinci vyletěl na osm tisíc a pak zase spadl. Nyní už zase nabírá předvánoční tempo. "Máme hodně firemních zákazníků. Jedlé dárky jsou stále více populární," pochvalují si Szumovi.

Celoročně jsou hlavními zákazníky pro Yim & Piu restaurace, bary, kavárny, ale třeba také sýrárny a různé obchůdky s produkty od drobných výrobců a zahradnictví. Přes e-shop se mnoho neprodává. Ze Žebráku putují sirupy a džemy také na Slovensko. "Nikdy by nás nenapadlo, jaký problém bude sehnat dopravce na rozvoz zboží. Nikdo nechce vozit tekutiny. Jediný kurýr, kterého jsme sehnali, je DPD," říká Žaneta Szuma. Na ní je nákup obalů a etiket, manžel se stará o obchod a marketing. Samozřejmě ale různé věci spolu probírají.

Společný podnik už Szumovi nemusí dotovat z jiných příjmů. "Yim & Piu je samostatná jednotka, která si na sebe musí vydělat. Už máme i nějaké kapesné," říkají s úsměvem. Do výrobny ve středočeském Žebráku investovali dva miliony korun. Třetinu dali ze svého a zbytek si půjčili.

Peter Szuma, který si prošel velkými firmami, jmenuje tři zásadní rozdíly oproti malému rodinnému podniku. "Za prvé nemáme zaměstnance. Na dohodu u nás pracují lidé ze sousedství. Naše okolí využíváme jako konzultanty a kritiky. Další rozdíl jsou peníze. Obracíme každou korunu. A za třetí, u velké firmy se nestává to, co u malé. Když se nám daří, tak hodně, když se nedaří, tak vůbec. Potřebujete někoho, kdo vás buď drží nad vodou, nebo na zemi," říká podnikatel. Sám by vše sunul rychleji dopředu, žena ho drží při zemi.

Související