Loni na podzim se odboráři pražského dopravního podniku dohodli s vedením firmy na nové kolektivní smlouvě na následující tři roky. Tehdy si ji pochvalovali: kromě jiného si dojednali zvyšování mezd o jedno procento nad inflaci. Nyní se jim již dohoda nezdá výhodná. Rekordně roste ekonomika, a protože je extrémní nedostatek řidičů, jiní dopravci výrazně zvyšují mzdy. Například ČSAD Kladno mezitím zvedlo platy o 20 procent z 27 na 33 tisíc korun.

Odboráři dopravního podniku proto chtějí přidat, ale vedení firmy s nimi odmítá jednat. Na dvě domluvená jednání vůbec nepřišlo. Odbory proto nevylučují ani nátlakové kroky, i když nemluví přímo o stávce. "Vůbec s námi nejednají. Porušují tím zákon," uvedl Marek Tošil z Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, jehož členy jsou především řidiči tramvají. Podle něj si například část řidičů může vzít sick day neboli zdravotní volno – každý z nich má nárok na tři v roce. Pokud to udělá větší množství z nich, může zkolabovat doprava v metropoli.

"Někteří zaměstnanci chtějí odejít, protože jim jinde nabízejí víc peněz," potvrzuje šéf největšího odborového sdružení dopravního podniku – Federace profesních odborů Jiří Obitko. Podniku přitom již nyní chybí na 360 řidičů z potřebných čtyř a půl tisíc a nepomáhají ani náborové kampaně. A dodržovat jízdní řády se daří jen díky tomu, že většina řidičů dělá až 416 hodin přesčasů ročně. Ti ale už takové množství přesčasů odmítají a jsou ochotni pouze ke 150 hodinám.

"Množství řidičů volných na pracovním trhu je v podstatě nula," uvedl Oldřich Schneider za odborovou organizaci sdružující především pracovníky metra. A poukázal na to, že okolní dopravci v poslední době výrazně přidali na mzdách, a platy v metropoli tak téměř dorovnali. "Jezdí jednodušší linky a dnes jsou stejně odměňovaní. Přitom nemají to riziko v přecpaných ulicích," vysvětluje s tím, že dané zvýšení by právě mělo kompenzovat stres a náročnost práce v Praze. "Odjezdit to množství hodin v hustém pražském provozu je skoro nad lidské síly," podotkl.

Vedení dopravního podniku prý jednání sabotuje

Odbory již před šesti týdny oznámily vedení podniku zahájení kolektivního vyjednávání, na kterém chtějí o zvýšení platu jednat. Jenže ani na jeden ze dvou termínů nikdo z manažerů nepřišel. A předsedové pětadvaceti odborových sdružení v dopravním podniku tak čekali marně.

Ředitel dopravního podniku Martin Gillar jim napsal, že je jejich požadavek nepřijatelný a dopravní podnik by stál víc než miliardu ročně. "Současná ekonomická situace Dopravního podniku hl. m. Prahy navýšení mzdových prostředků neumožňuje," odpověděl a poukázal na to, že se při podpisu kolektivní smlouvy loni na podzim zavázali, že tři roky nebudou otevírat otázku tarifních platů a příplatků.

To sice odboráři připouštějí, ale poukazují na článek, který umožňuje otevření kolektivní smlouvy, když "vznikne situace, se kterou se nepočítalo". Navíc upozorňují, že nechtějí měnit tarifní složku mzdy, ale požadují zavést "pobídkovou složku mzdy" s poukazem právě na velký nárůst mezd ve státním i soukromém sektoru. A na to se prý domluva o "platovém moratoriu" nevztahuje.

Odboráři: Peníze, nebo stávka. Vyjednávání o vyšších mzdách se podle odborů týká 1,5 milionu lidí

Až třicet procent k platu

Pravda je, že požadavky odborů nejsou malé: chtějí kolektivní výkonnostní odměny ve výši 18 až 30 procent platu. A k tomu 12,30 koruny na hodinu jako specifický příplatek za práci v Praze. "I náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek před volbami říkal, že by se takový příplatek měl zavést. Lidé to logicky čekají," uvedl Oldřich Schneider. Ale sám připouští, že uvedené požadavky jsou přehnané.

Problém je v tom, že v pražském dopravním podniku působí 25 odborových organizací. A ty podle zákona o kolektivním vyjednávání musí jednat ve shodě. "Já s tím návrhem nesouhlasil, je mimo ekonomickou realitu. Ale kvůli tomu, abychom to poslali ve shodě, jsme tam museli poslat všechny ty požadavky," uvedl Jiří Obitko s tím, že očekával, že se vyjednáváním požadovaná suma výrazně sníží až zhruba na čtvrtinu. "Ale nechápu, že vedení dopravního podniku vůbec nechce vyjednávat," dodal.

"DPP splnil všechny požadavky, které zákon o kolektivním vyjednávání požaduje," uvedla mluvčí podniku Aneta Řehková. Odbory si ale stojí za tím, že kolektivní vyjednávání podle zákona začalo a vedení dopravního podniku je ignoruje. "Náš návrh byl podán řádně, takže běží lhůty podle zákona," uvedl Schneider. Pokud do Vánoc nedospějí k dohodě, měl by na řadu přijít mediátor.

Odboráři nevylučují, že by mohli přejít i k drsnějším krokům. "Po šedesáti dnech se můžeme bavit o zprostředkovateli, neshodneme-li se ani poté, může být teoreticky stávka," uvedl Schneider. "Každý řidič má má nárok na tři dny volna sick day. Když si je vezmou všichni najednou, tak se může stát, že nic nevyjede," dodal jeho kolega Marek Tošil.

Nepodepíšeme přesčasy!

Kritickou situaci s chybějícími řidiči se snaží dopravní podnik vyřešit, jak se dá. Jak HN již dříve uvedly, výrazně se zkrátily obratové pauzy na konečných a řidiči tak stihnou odjet víc spojů. Jenže s rizikem zpoždění. "Zatímco dřív bylo na konečné na obrat deset až patnáct minut, dnes jsou to třeba jen dvě minuty. Když zůstanu v koloně, nestihnu to dojet," popisuje jeden z řidičů. Na řadě linek o víkendech navíc dnes musí jezdit brigádníci či řidiči, kteří už odešli do důchodu – vlastními zaměstnanci je už dopravní podnik nedokáže obsadit.

A situace může být ještě horší. V těchto dnech se totiž podepisují přesčasy na další rok. Podle zákona jich může nařídit zaměstnavatel 150 hodin ročně, na dalších 266 se může se zaměstnancem dohodnout. A jak zjistily HN, tak ochota podepsat zvýšené přesčasy je mnohem menší než dříve.

Těm, kteří na zvýšené přesčasy kývnou, nabízí dopravní podnik různé výhody. Například to, že dostanou grafikony s rozepsanými službami na tři měsíce dopředu. "Kdo nepodepíše, je znevýhodňovaný. Ví jen tři dny dopředu, kdy bude mít služby, nemůže si ani pořádně naplánovat volno," popisuje jeden z řidičů.

V Mitasu si vymohli růst o čtvrtinu

Snaha odborářů dopravního podniku o zvýšení mezd není nyní v Česku ojedinělá. Zaměstnanci si uvědomují, že se ekonomice daří a že z toho těží i firmy. Nezaměstnanost je navíc nejnižší za posledních dvacet let a sehnat pracovníky je pro řadu společností stále obtížnější.

Zatímco ještě před několika lety se odbory s firmami přetahovaly při jednáních o vyšší platy o jednotky procent, dnes si nebojí říct o dvouciferný nárůst mezd a k tomu pohrozit stávkou. Tímto způsobem si letos zaměstnanci gumárenské firmy Mitas vydobyli zvýšení platů o 24 procent. Růstu v průměru o 10 procent dosáhli také odboráři ve skupině Z-Group Steel podnikatele Zdeňka Zemka.

Svůj podíl má i to, že touto dobou řadě firem končí staré kolektivní smlouvy a na pořad dne přichází jejich přepisování. "Tato vyjednávání se dnes dotýkají tisíce českých firem a zhruba půl druhého milionu zaměstnanců," říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.